Přeskočit na obsah

Karel Dewetter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Dewetter
Karel Dewetter (před r. 1923)
Karel Dewetter (před r. 1923)
Narození2. října 1882
Dobřejovice
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. září 1962 (ve věku 79 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povoláníspisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Dewetter, příjmení psáno též De Wetter (2. října 1882 Dobřejovice – 12. září 1962 Praha) byl český spisovatel, autor fantastických a dobrodružných knih pro mládež.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Karel Dewetter (Český svět 1911)

Narodil se v rodině knížecího důchodního v Dobřejovicích[pozn. 1] Karla Dewettera (*1834) a jeho manželky Kateřiny, rozené Loulové (* 1845).[3] (Matka Karla Dewettera byla dcera řeznického mistra v Týně nad Vltavou, kde se také roku 1881 za Karla Dewettera staršího provdala.)[4] Otec získal zaměstnání v rodišti své manželky, Týně nad Vltavou. Rodina žila v přízemním domě se zahradou na nádvoří zámku. Toto prostředí ovlivnilo pozdější Dewetterovu tvorbu. Obecnou a měšťanskou školu vychodil v tomto městě, studia na gymnáziu započal v Českých Budějovicích a dokončil v Praze.

Po studiích byl nejprve státním úředníkem, v letech 1913—19 pracoval jako redaktor v nakladatelství Šolc a Šimáček. Po vystudování Státní knihovnické školy se roku 1919 se stal ředitelem tiskového oddělení a knihovny v ministerstvu financí. V tomto zaměstnání setrval do roku 1941, kdy odešel do penze.[5]

Hrob Karla Dewettera v Praze na Vinohradském hřbitově

Zemřel v Praze. Pohřben je na pražském Vinohradském hřbitově, hrob je neudržovaný a obtížně dohledatelný.

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Dne 6. října 1927 se v Praze (kostel Nejsvětější Trojice v Podskalí) oženil s vdovou Marií Maasovou (rozená Krásová, * 1884, ovdověla 1914).[6] Nevěsta již měla z prvního manželství tři děti – syny Aloise a Antonína a dceru Kláru. Manželé Dewetterovi vlastní děti neměli.[7]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Karel Dewetter: Dobrodružství Matěje Píšťaly (obálka Věnceslav Černý, 1933)

Karel Dewetter byl především regionálním autorem. Město Vltavín, které se objevuje v jeho verších i v prózách pro děti i pro dospělé, je ve skutečnosti Týn nad Vltavou. Z děl odehrávající se ve Vltavínu patří k nejhodnotnějším Neuvěřitelná dobrodružství Davida Damiána (vydáno i v roce 1975 nakladatelstvím Albatros).[7] Toto vydání obsahuje tři autorova díla z let 1913 až 1927: Podivuhodné příběhy Damiánovy, Drahokam z hvězd a Městečko na ostrově.

Rozsáhlé dílo Karla Dewettera, které zahrnuje poezii i prózu, je pestré i námětově. Jeho baladické básně jsou ovlivněny Erbenem, Vrchlickým i Nerudou. Jako prozaik byl pod vlivem Zeyerova novoromantismu, jeho dílo zahrnuje i starosvětské a idylické příběhy z 19. století, stejně jako romantické příběhy z historie Francie. Romány pro děti ovlivnil Jonathan Swift a zejména Jules Verne.[5]

Psal též pod pseudonymy De Wetter, Karel de Wetter, Karel Veltrovský.[8]

Příspěvky v časopisech

[editovat | editovat zdroj]

Karel Dewetter přispíval do časopisů Máj (od roku 1903), Osvěta, Rudé květy (1910), Světozor, Topičův sborník (1919); Zlatá Praha (od 1904); Zvon (1911–1941).[9][5]

Knižní vydání

[editovat | editovat zdroj]
  • Ballady (Král. Vinohrady, Melpomene, 1904)
  • Zpěvy duše (Lyrika, Prachatice, A. Winter, 1904 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Malostranská trilogie (Josef R. Vilímek, 1910, 1911)
  • Skřítek Puk (jeho život a podivuhodná dobrodružství, jak sám o nich vypravuje; ilustroval J.T. Blažek; V Praze, Hejda & Tuček 1911; Šolc a Šimáček 1925)
  • Náš pradědeček (romance z dob posledních copů; Praha, E. Šolc, 1913)
  • Podivuhodné příběhy Damiánovy (ilustroval Věnceslav Černý; Praha, Vilímek, 1913)
  • Zlatý věk (epopej z doby rudolfínské; V Praze, Alois Hynek, 1915?)
  • Můj strýc Sylvestr (šprýmovná povídka o jeho příhodách a nehodách; V Praze-Karlíně, Emil Šolc, 1916)
  • Rukopis v láhvi (Praha, Emil Šolc, 1916, 1917)
  • Granátník císařův (Praha, Emil Šolc, 1917)
  • Poklad Mary Glowe (Praha, Emil Šolc, 1917)
  • Listy z Vltavína (Novely; Praha, Emil Šolc, 1918)
  • Vlast osvobozená! (Praha, Emil Šolc, 1918)
  • Česká píseň (V Praze, Emil Šolc, 1919)
  • Mrtví žijí (Praha, Šolc a Šimáček, 1919)
  • Román Richarda Loma (Praha, Unie, 1920)
  • Tabatěrková princezna (román, ilustrace Josef Kočí, Praha, Šolc a Šimáček, 1920)
  • Hřích Jany Grimové a jiné povídky (Praha, Šolc a Šimáček, 1921)
  • Pohádka o domově (ilustrace Rudolf Adámek; Praha, Šolc a Šimáček, 1921)
  • Pramen (Praha, F. Topič, 1922)
  • Drahokam s hvězd (Nová dobrodružství Davida Damiana na moři, ilustrace Věnceslav Černý; Praha, Vilímek, 1923)
  • Světla buditelů (román z dob poprobuzenských / Karel Dewetter ; ilustroval O. Cihelka; V Praze, Josef R. Vilímek, 1924)
  • Děti revoluce (román z dob Velké revoluce francouzské, Díl I.-IV, ilustroval Josef Kočí; V Praze, Šolc a Šimáček, 1925, 1926)
  • Poslední cop (Staropražská romance, ilustrace Fr. Vrobl; Ml. Boleslav, K. Vačlena, 1926)
  • Loupežníci z českých lesů (veselá romance ze starých časů, ilustroval Klement Guth; Praha, F. Topič, 1927)
  • Městečko na ostrově (Poslední podivuhodné příhody Davida Damián, ilustroval Věnceslav Černý; Praha, Josef R. Vilímek 1927)
  • Nebeská romance (ilustrace Fr. Vrobel; V Praze, Máj, 1927)
  • Jihočeská elegie (feuilletony veršem; V Praze, Šolc a Šimáček, 1929)
  • Zelená čepice (ilustroval Věnceslav Černý; Praha, Jos. R. Vilímek, 1930)
  • Zlatý kolovrat : ballady (V Praze : Šolc a Šimáček, 1930)
  • Jezerní panna (Balady a pověsti; V Praze, Šolc a Šimáček, 1931)
  • Píseň o plavci a mořské víle a jiné starobylé zpěvy (Praha; Šolc a Šimáček, 1931)
  • Dáma v zrcadle a jiná dobrodružství lásky a vášně (V Praze, Šolc a Šimáček, 1932)
  • Bruncvík (Národní rapsodie o X zpěvech; V Praze, Šolc a Šimáček, 1933)
  • Neuvěřitelná dobrodružství Matěje Píšťaly na zemi, ve vodě i v povětří (ilustroval Věnceslav Černý; V Praze, Jos. R. Vilímek, 1933)
  • Vltavínská dobrodružství (hrst pohádek a pověstí z jihočeského města, ilustroval Václav Čutta a J. Kočí; V Praze, Jos. R. Vilímek, 1937)
  • Balady (V Praze, Šolc a Šimáček, 1939)
  • Divotvorná tabatěrka (pohádky ze starých časů, s divy a kouzly, ilustroval Rudolf Zezula; v Praze, Šolc a Šimáček, 1942)
  • Věnec bájí a pověstí (obálka a obrázky Jaroslav Vojna; V Jaroměři, "Ars" Doležal & Steinbrener, 1944)
  • Neuvěřitelná dobrodružství Davida Damiána (ilustroval Cyril Bouda; literárně upravila Jana Hošková; doslov napsal Vladimír Kovářík; Praha, Albatros, 1975; obsahuje díla Podivuhodné příběhy Damiánovy, Drahokam z hvězd a Městečko na ostrově)

Posmrtná připomínka

[editovat | editovat zdroj]

Dewetterova ulice je v Týně nad Vltavou.

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

Karel Dewetter věřil, že je potomkem francouzského šlechtického rodu de Wetter d'Altamour, který měl do Čech přijít v době třicetileté války. Do roku 1922 se podepisoval a díla zveřejňoval pod příjmením de Wetter.[1] Minimálně po dvě předchozí generace ale bylo příjmení zapisováno Dewetter.[3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Některé zdroje mylně uvádějí jako rodiště Dobřichovice u Prahy (např. [1]), případně Dobřejovice (Hosín)[2]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b KUČERA, Martin. Biografický slovník českých zemí. In: [s.l.]: Historický ústav AV ČR Dostupné online. Kapitola Karel Dewetter.
  2. ↑ STUDENOVSKÝ, Tomáš; BLÁHA, Josef. Slovník českých autorů pro chlapce. Praha: Ostrov, 2000. Kapitola Dewetter Karel, s. 28. 
  3. ↑ a b Matrika narozených, Dobřejovice, 1879-1891, snímek 70 [online]. SOA Třeboň [cit. 2021-09-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ Matrika oddaných, Týn n. Vlt., 1869-1896, snímek 158 [online]. SOA Třeboň [cit. 2021-09-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c Karel Dewetter. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. Dostupné online. ISBN 80-20007-97-0. Svazek 1 A–G. S. 540–541.
  6. ↑ Matrika oddaných, Nejsv. Trojice v Podskalí, 1922-1931, snímek 185 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b FÁBEROVÁ, Jana. Karel Dewetter- příklad autora regionální literatury. Praha, 2005 [cit. 2021-09-08]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Anna Stejskalová.
  8. ↑ Dewetter Karel, Záznam v databázi Národní knihovny ČR [online]. [cit. 2021-09-20]. Dostupné online. 
  9. ↑ Např. DE WETTER, Karel. Notturno. S. 170. Zvon [online]. [cit. 2021-09-09]. Čís. 11/1905, s. 170. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Karel Dewetter. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. Dostupné online. ISBN 80-20007-97-0. Svazek 1 A–G. S. 540–541.
  • FÁBEROVÁ, Jana. Karel Dewetter- příklad autora regionální literatury. Praha, 2005 [cit. 2021-09-08]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Anna Stejskalová.
  • DEWETTER, Karel; HOŠKOVÁ, Jana. Neuvěřitelná obrodružství Davida Damiána. Ilustrace Cyril Bouda; Doslov Vladimír Kovářík. 2. vyd. Praha: Albatros, 1984. 266 s. Doslov Pozdrav z Vltavína, s. 260--266. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Dewetter na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Dewetter&oldid=24097041“
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy