Přeskočit na obsah

Kratés z Théb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kratés z Théb
Kratés z Théb na nástěnné malbě ve Ville Farnesina v Římě
Kratés z Théb na nástěnné malbě ve Ville Farnesina v Římě
Narození365 př. n. l.
Théby
Úmrtí285 př. n. l. (ve věku 79–80 let)
Bojótie
Místo pohřbeníBoiótie
Povolánífilozof
ChoťHipparchia z Maroneia[1]
DětiPasicles
RodičeAscondus
PříbuzníPasicles of Thebes (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kratés z Théb,[pozn. 1] řecky Κράτης (asi 365 př. n. l. – asi 285 př. n. l.) byl starořecký filozof a potulný kazatel z kynické školy. Byl žákem Diogénovým.[3] Jeho žákem byl Zénón z Kitia, zakladatel stoické školy.

Život a názory

[editovat | editovat zdroj]

Kratés pocházel z Théb a byl původně bohatým člověkem. Když se stal stoupencem kynické filozofie, vzdal se svého majetku a vedl prostý život podle zásad kynismu. Stejně jako Diogenés se cítil být světoobčanem a někdy bývá pokládán i za tvůrce slova kosmopolita.[4][pozn. 2] Tvrdil, že ačkoli on sám pochází z Théb a Diogenés ze Sinópé, sdílí s Diogenem společné občanství na základě toho, že oba patří ke království moudrých.[6] Byl též nazýván „Otvírač dveří", protože vcházel bez vyzvání do cizích domů a napomínal tam lidi v duchu kynických názorů.[7] Ottův slovník naučný o něm uvádí: „Proniknut přesvědčením, že rozkoš jest zlem a že pro člověka jedině má význam rozluka mezi dobrem a mravním zlem, odmítal filosofii spekulativní jako zaměstnání pro člověka zbytečné. Snaha býti co možno nejvíce živu podle přírody a s ní se sblížiti vedla jej k podivínstvím a výstřednostem, jež na mnoze až zarážejí. Pozoruhodno jest, že ze vlivu Kratétova vyšel stoicismus.“[8]

Kratétovými žáky byli Métroklés z Maróneie[9] a Hipparchia z Maróneie,[10] Métrokleova sestra. Hipparchii se líbily Kratétovy řeči i jeho způsob života, který byl oproštěn téměř ode všech potřeb, a nakonec se do něho zamilovala. Hrozila dokonce svým rodičům, že si vezme život, nedají-li mu ji. Rodiče prosili Kratéta, aby jejich dceru od tohoto úmyslu odradil.[11] Kratés řekl Hipparchii, že nemůže být jeho družkou, nebude-li s ním sdílet i jeho asketický životní styl. Ona však souhlasila a v prostém oděvu provázela Kratéta na cestách po Řecku.

Kynikové zavrhovali společenské konvence, které jsou dle jejich názoru v rozporu s přírodou. Tento postoj demonstrovali Kratés a Hipparchia také tím, že spolu veřejně obcovali.[12] Dle některých zpráv hned poté, co Hipparchia přijala kynický způsob života, zavedl ji Kratés do sloupořadí, kde s ní chtěl obcovat, a byli by tam uskutečnili své spojení všem na očích, kdyby přes ně Zénón nepřehodil plášť.[13]

Nejvýznamnějším žákem Kratétovým byl nepochybně Zénón z Kitia, zakladatel stoické školy. I když nepřijal některé krajní formy kynického způsobu chování, byl Kratétem přesto silně ovlivněn.[14] Dochovaly se zlomky Zénónova raného spisu Ústava (Politeia) a v nich jsou obsaženy zřetelné kynické prvky, jako je zrušení peněžního oběživa, chrámů, manželství a názor, že pravé společenství tvoří jen dobří a ctnostní lidé. Tento spis prý Zénón napsal ještě v době, kdy byl mladým stoupencem Kratéta.[15]

Kratés zemřel ve stařeckém věku a byl pochován v Boiótii.[16]

„ Je třeba tak dlouho filosofovat, dokud se nebudou zdát vojevůdcové jen pohaněči oslů. “
—  Kratés z Théb[17]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Těžiště Kratétovy činnosti spočívalo v ústním kázání a napomínání, ale psal též tragédie, hymny, elegie a zvláště parodické básně. Z Kratétova díla známe jen několik zlomků, z jeho různých básní se zachovalo asi 60 veršů. V původním znění jsou fragmenty vydány v publikaci:

  • DIELS, Hermann. Poetarum philosophorum fragmenta. Berolini: Weidmann, 1901. [Viz str. 216–223.]

Některé výroky a verše v českém překladu jsou v publikacích:

  • DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Viz stať „Kratés" na str. 249–252 a další místa dle rejstříku.]
  • Řecké epigramy anthologie palatinské: (výbor). Překlad Rudolf Kuthan. Praha: Česká akademie věd a umění, 1938. XIV, 93 s.
  • STIEBITZ, Ferdinand, ed. a Hošek, Radislav, ed. Bohové se smějí. Překlad Ferdinand Stiebitz. Vydání první. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. 249 s.

Zachovala se též sbírka 35 dopisů, které jsou přičítány Kratétovi; jde však o falzifikát z doby římského císařství. Tyto dopisy jsou v původním jazyce vydány v publikaci:

  • Epistolographi Graeci, rec. R. Hercher, Parisiis, Didot 1873, p. 208–217.

Čtyři z těchto podvržených dopisů jsou v českém překladu publikovány v knize:

  • BORECKÝ, Bořivoj, ed. Píši ti, příteli. Překlad Václav Bahník. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 400 s. [Viz str. 19; dále viz i str. 8 a 323.]
„ A lásku tiší hlad a ne-li, tedy čas; když to ti nepomůže, užij provazu! “
—  Kratés z Théb[18]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Skloňování: 1. pád Kratés, 2. pád Kratéta, 3. pád Kratétovi atd.[2]
  2. ↑ Většinou se však uvádí, že slovo „kosmopolita" použil poprvé Diogenés ze Sinópé; když se ho ptali, odkud je, odpověděl: „jsem světoobčan".[5]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Hans Friedrich August von Arnim: Hipparchia 1. In: Pauly-Wissowa vol. VIII,2. 1913. [cit. 2023-08-04].
  2. ↑ BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko : antická, byzantská a novořecká literatura. 1. vydání. Praha: Odeon, 1975. 668 s. [Viz str. 370.]
  3. ↑ RIST, John M. Stoická filosofie. Překlad Karel Thein. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 343 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-73-9. [Viz str. 69.]
  4. ↑ BAHNÍK, Václav, ed. et al. Slovník antické kultury. [1. vyd.]. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. [Viz str. 325.]
  5. ↑ DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. [Diogenův výrok „jsem světoobčan" je uveden na str. 242.]
  6. ↑ RIST, John M. Stoická filosofie. Překlad Karel Thein. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 343 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-73-9. [Viz str. 67–68.]
  7. ↑ DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Viz str. 250.]
  8. ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 15. díl. V Praze: J. Otto, 1900. 1066 s. [Citovaný text je na straně 88.]http://leccos.com/index.php/clanky/krates-z-theb Archivováno 3. 4. 2014 na Wayback Machine.
  9. ↑ O něm podrobněji → DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Stať „Métroklés" na str. 252–253.]
  10. ↑ O ní podrobněji → DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Stať „Hipparchia" na str. 253–254.]
  11. ↑ DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Viz str. 253.]
  12. ↑ SEXTUS EMPIRICUS. Základy pyrrhonskej skepsy. 1. vyd. Bratislava: Pravda, 1984. 232 s. [Viz str. 189.]
  13. ↑ RIST, John M. Stoická filosofie. Překlad Karel Thein. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 343 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-73-9. [Viz str. 68–70.]
  14. ↑ RIST, John M. Stoická filosofie. Překlad Karel Thein. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 343 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-73-9. [Viz str. 72.]
  15. ↑ LONG, Anthony A. Hellénistická filosofie: stoikové, epikurejci, skeptikové = [Orig.: Hellenictic philosophy : stoics, epicureans, sceptics]. Přeložil Petr Kolev. 1. vydání. Praha: Oikoymenh, 2003. 341 s. ISBN 80-7298-077-7. [Viz str. 142–143.]
  16. ↑ DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Viz str. 254.]
  17. ↑ DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Citovaný text je na str. 251–252.]
  18. ↑ DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Citovaný text je na str. 250.]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BAHNÍK, Václav, ed. et al. Slovník antické kultury. [1. vyd.]. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. [Heslo „Kratés" je na str. 325; autor Václav Bahník.]
  • BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko : antická, byzantská a novořecká literatura. 1. vydání. Praha: Odeon, 1975. 668 s. [Heslo „Kratés" je na str. 370–371; autor Jan Janda.]
  • CANFORA, Luciano. Dějiny řecké literatury: [Orig.: Storia della letteratura greca]. Přeložila Dagmar Bartoňková. Praha: KLP - Koniasch Latin Press, 2001. 893 s. ISBN 80-85917-69-6. [Heslo „Katés z Théb" je na str. 832; dále viz str. 778.]
  • DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Stať „Kratés" na str. 249–252 a další místa dle rejstříku.]
  • RIST, John M. Stoická filosofie. Překlad Karel Thein. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 343 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-73-9. [Viz kapitolu „Kynismus a stoicismus" na str. 62–89 a dále str. 247.]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kratés_z_Théb&oldid=23083692“
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy