Leo von Bilinski
Leo von Bilinski, též Leon von Bilinski nebo Leon Biliński (15. června 1846 Zališčyky – 14. června 1923 Vídeň), byl polský (haličský) a rakousko-uherský, respektive předlitavský šlechtic a politik, koncem 19. století ministr financí Předlitavska ve vládě Kazimíra Badeniho, v letech 1909–1911 ještě ministr financí ve vládě Richarda Bienertha. V letech 1912–1915 byl společným ministrem financí pro celé Rakousko-Uhersko a po rozpadu monarchie ještě ministrem financí v Polsku (1919).
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Po dokončení vysokoškolských studií v roce 1862 nastoupil jako úředník ve Lvově. Působil jako docent (od roku 1874 coby profesor) politické ekonomie na Lvovské univerzitě. V letech 1879–1880 byl jejím rektorem.[2] V roce 1871 se oženil s Josefou Seiche von Nordenheim, dcerou lázeňského lékaře v Teplicích Josefa Seicheho von Nordenheim.[3][4] Jejich manželství zůstalo bezdětné.
Od roku 1883 zasedal jako poslanec haličského zemského sněmu a roku 1883 nastoupil i do vídeňské Říšské rady (celostátní parlament)[2], kde reprezentoval městskou kurii v Haliči, obvod Stanislavov, Tysmenicja atd. Poslanecký slib složil 7. dubna 1883. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1885 a volbách do Říšské rady roku 1891 (opět městská kurie, obvod Stanislavov, Tysmenicja atd.). Rezignace na jeho poslanecký mandát byla oznámena na schůzi 26. dubna 1892.[5] Během druhé poloviny existence vlády Eduarda Taaffeho prosazoval spolupráci polských poslanců s německou většinou a v roce 1890 odmítal český kritický postoj k Trojspolku.[2] Od roku 1892 byl sekčním šéfem na ministerstvu obchodu a současně pověřen řízením Rakouských státních drah.
Jeho politická kariéra vyvrcholila od konce 19. století za vlády Kazimíra Badeniho, v níž se stal ministrem financí Předlitavska. Funkci zastával v období 30. září 1895 – 30. listopadu 1897. Kromě toho byl zpočátku pověřen i řízením Ministerstva pro haličské záležitosti (do nástupu Edwarda Rittnera).[6] Jako ministr se podílel na obnově vyrovnání mezi Předlitavskem a Uherskem, prosadil daňovou reformu. Po odchodu z vlády pracoval až do roku 1909 jako guvernér Oesterreichisch-ungarische Bank – rakousko-uherské centrální banky.[2]
Mezitím byl dále aktivní na parlamentní úrovni. Znovu byl do Říšské rady zvolen ve volbách do Říšské rady roku 1897 (městská kurie, obvod Stanislavov, Tysmenicja atd.).[5] Zde nyní podporoval spolupráci konzervativní pravice, katolické lidové strany a Poláků. Byl rovněž stoupencem česko-německé dohody.[2] V únoru 1900 přešel jako doživotní člen do Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[5]
Do poslanecké sněmovny (dolní komory) se ovšem vrátil ve volbách do Říšské rady roku 1907 (obvod Halič 21).[5] Roku 1911 se stal předsedou klubu polských poslanců (Polský klub) v Říšské radě. Od roku 1907 opětovně zasedal i v haličském zemském sněmu.[2] Vrátil se i do vládních funkcí. Ve vládě Richarda Bienertha zastával od 10. února 1909 do 9. ledna 1911 opět post ministra financí Předlitavska.[7] Z vlády odešel pro neshody s parlamentem i polským poslaneckým klubem.[2]
Ve volbách do Říšské rady roku 1911 obhájil parlamentní křeslo. Poté, co roku 1912 rezignoval, ho v Říšské radě nahradil Roman Krogulski.[8] V roce 1912 totiž usedl na post Ministra financí Rakouska-Uherska, tedy společného ministra pro obě poloviny říše, jehož faktickou rolí byla finanční správa společně spravované Bosny a Hercegoviny. V roce 1914 nedoporučoval cestu Františka Ferdinanda d'Este do Sarajeva. Po atentátu ovšem podpořil tvrdý postup Rakouska-Uherska vůči Srbsku, který pak vedl k vyhlášení války.[2]
Po roce 1918 se krátce uchýlil do Vídně, kde se výrazněji veřejně neangažoval. Roku 1919 ho ovšem povolal Józef Piłsudski do nově samostatného Polska, kde se Bilinski v roce 1919 nakrátko stal ministrem financí Polska ve vládě Ignacy Jana Paderewského.[9] Po odchodu z vlády opět přesídlil do Vídně. Zde působil jako prezident nově zřízené Polnisch-Österreichische Bank. Zasedal také ve výboru pro likvidaci centrální banky zaniklého Rakouska-Uherska.[2]
Zemřel v červnu 1923 ve Vídni. Jeho tělo převezeno a pohřbeno v Teplicích v hrobce rodiny jeho manželky.[10][11]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Po otci Viktorovi byl nositelem šlechtického titulu rytíř. Ve funkci sekčního šéfa na ministerstvu obchodu obdržel v roce 1892 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[12] Během své politické kariéry získal několik vysokých státních vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Mimo jiné získal také čestný doktorát na Jagellonské univerzitě v Krakově, kde byl též čestným členem Akademie věd a umění. Dále byl nositelem čestného občanství v několika městech (Řešov, Stanislawów, Rudky, Brody, Lublaň, Tachov).[13]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]
velkokříž Leopoldova řádu
Řád železné koruny I. třídy
komtur Řádu Františka Josefa
Jubilejní pamětní medaile
Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]
velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko)
velkokříž Řádu rumunské koruny (Rumunsko)
velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko)
velkokříž Řádu Takova (Srbsko)
komandér Řádu znovuzrozeného Polska (Polsko)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f Biliński, Leon Ritter von Dr. iur. [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2024-11-20]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d e f g h i Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, B, s. 84–85. [online]. biographien.ac.at [cit. 2013-02-28]. Dostupné online. (německy)
- ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2010; Praha, 2009; 480 s. ISBN 978-80-904241-1-1
- ↑ Josefa Bilińska, rozená Seiche von Nordenheim na webu geni.com dostupné online
- ↑ a b c d Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 588.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 590.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0021&size=45&page=236
- ↑ Seznam ministrů financí Polska dostupné online
- ↑ Teplice: 100. výročí úmrtí ministra Leona Bilińského - Polsko v ČR - Portal Gov.pl. Polsko v ČR [online]. [cit. 2024-11-19]. Dostupné online.
- ↑ Renovace hrobky Leona Biliňskiho v Teplicích dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 183 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Leona Bilińskiho in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 312 dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Leon Bilinski na webu rakouského parlamentu
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leo von Bilinski na Wikimedia Commons
- Pedagogové na Lvovské univerzitě
- Rektoři
- Poslanci haličského zemského sněmu
- Poslanci rakouské Říšské rady
- Členové Panské sněmovny
- Členové Polského klubu
- Ministři financí Předlitavska
- Ministři financí Rakouska-Uherska
- Ministři bez portfeje Předlitavska
- Ministři financí Polska
- Rakouští bankéři
- Guvernéři centrálních bank
- Rakousko-uherští politici polské národnosti
- Držitelé čestných doktorátů Jagellonské univerzity
- Nositelé Řádu Františka Josefa
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu rumunské koruny
- Nositelé Řádu Fridrichova
- Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu
- Tajní radové
- Narození v roce 1846
- Úmrtí v roce 1923
- Narození 15. června
- Úmrtí 14. června
- Pohřbení v Teplicích