Liberalismus v Česku

Tento článek je historickým přehledem českých liberálních stran. Omezuje se na liberální strany, které mají větší voličskou podporu, tj. jsou nebo byly zastoupeny v parlamentu.

Úvod

Liberalismus dorazil na území českých zemí v 19. století, když spadaly pod Rakousko-Uhersko. Liberálové se zformovali jako křídlo konzervativně-nacionalistické strany - Národní strany, známé pod názvem „Staročeši“. V roce 1874 založili vlastní stranu: Národní stranu svobodomyslnou (=liberální), známější jako „Mladočeši“. Čeští liberálové si zpravidla liberálové neříkali, ale dávali přednost slovům jako „pokrokový“ nebo národně sociální.

Časový přehled

Příslušnost řady stran k liberalismu se podle různých politologických koncepcí liší, tento přehled proto je jen jedním z mnoha možných.

Národní strana svobodomyslná – „Mladočeši“

1874: Čeští liberálové opouštějí Staročeskou stranu a zakládají Národní stranu svobodomyslnou (=liberální), známější pod názvem Mladočeši
1889: Jedna frakce Národní strany se připojuje k Mladočechům.
1897: Radikální křídlo vystupuje ze strany. Vzniká Strana radikálně pokroková
1899: Další frakce odchází. Vzniká Česká státoprávně demokratická strana (státoprávně-radikální)
1900: Část členů odchází do České strany lidové
1918: Strana se slučuje Českou státoprávně demokratickou stranou, Národní stranou a jinými menšími stranami konzervativní České státoprávní demokracie, která se o rok později přejmenuje na Československou národní demokracii (ČND)
1924: Spojenci prezidenta Masaryka opouštějí stranu, aby založili Národní stranu práce
1934: ČND se postupem času vyvinula v národně-konzervativní stranu a připojila se ke Straně národní jednoty, která měla nastolit vládu „pevné ruky“. Veškeré liberální myšlenky byly popřeny.

Strana radikálně pokroková

1897: Odtržení Strany radikálně pokrokové od Národní strany svobodomyslné (liberální)
1908: Strana pohlcena Českou stranou státoprávně pokrokovou

Národní socialisté/Liberální národní socialisté

1898: Socialisté a levicoví liberálové založili Národní stranu sociální
1918: Strana byla reorganizována a přejmenována na Českou socialistickou stranu
1926: Strana pohltila liberální Národní stranu práce a byla přejmenována na Československou národně socialistickou stranu
1948: Strana pokračovala v rámci Národní fronty podřízená KSČ pod názvem Československá strana socialistická.
1989 konec komunistické diktatury, strana se jako jedna z prvních organizací přidala na stranu protestujících
1990: neúspěch v prvních svobodných volbách
1993: Nový název Liberální strana národně sociální; strana má relativně malý význam
1995: Sloučení s Svobodnými demokraty pod názvem Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální
1997: Po neúspěšných volbách ze strany odcházejí především liberální Svobodní demokraté. Strana se přejmenovává na Českou stranu národně sociální

Strana radikálně státoprávní / Strana státoprávně pokroková

1899: Strana radikálně státoprávní byla založena odcházejícími členy Národní strany
1908: Strana se sloučila s Radikální pokrokovou stranou do Strany státoprávně pokrokové
1918: Strana se sloučila s Národní liberální stranou a dalšími malými partajemi.

Národní strana práce

1924: Liberální frakce Národních demokratů opouští stranu a zakládá Národní stranu práce
1926: Strana se sloučila s Československou stranou národně socialistickou

Němečtí liberálové

1919: Němečtí liberálové v Československu se soustředili v Deutschdemokratische Freiheitspartei - Německé demokratické svobodné straně.
1938: Zánik

Klub angažovaných nestraníků

vznik 1968 jako pokus o politické angažování odpůrců komunismu v rámci Pražského jara
po sovětské invazi uskupení zakázáno
obnoveno po sametové revoluci, avšak vliv marginální

Strana zelených

vznik 1989
návaznost na zelené hnutí v západní Evropě
2006 se strana dostává do sněmovny, součást druhé vlády Mirka Topolánka
následuje rozštěpení a vypadnutí z Poslanecké sněmovny, od té doby pouze několik senátorů v Senátu (většinou bez samostatného klubu)

Od Občanského hnutí k Liberální straně národně sociální

1991: Část sociálních liberálů, působící v Občanském fóru, založila Občanské hnutí
Představiteli premiér Petr Pithart, Pavel Rychetský, Miloš Zeman a další
Hnutí se nedostává roku 1992 do parlamentu
1993: Strana přejmenována na Svobodné demokraty
1995: Strana se sloučila Liberální stranou národně sociální pod názvem Svobodní demokraté - Liberální strana národně sociální
1997: Po volebním neúspěchu v roce 1996 někteří Svobodní demokraté opouštějí stranu a v roce 1998 vytvářejí Stranu pro otevřenou společnost

Občanská demokratická aliance

1991: Při štěpení Občanského fóra se konzervativně-liberální frakce Občanská demokratická aliance (ODA) odtrhla a vytvořila samostatnou stranu. Až do voleb 1996 byla samostatně zastoupena v Poslanecké sněmovně.
2007: ODA po letech neúspěchů zanikla.

Unie svobody

1998: Protiklausovské křídlo ODS vytváří novou stranu - Unii svobody
2001: Strana se spojila s Demokratickou unií, vzniká název Unie svobody - Demokratická unie
2002: Strana kandiduje v koalici s KDU-ČSL, dostává se do Poslanecké sněmovny jako nejslabší strana. Přesto se stává stranou vládní, společně se sociálními demokraty a konzervativní KDU-ČSL. Jako středopravá liberální strana má v takovéto vládě velice těžkou pozici pro prosazování svého programu. I z tohoto důvodu rezignuje na svůj post předsedkyně Hana Marvanová.
2002-2004: Členové Evropského liberálního fóra se snaží přesvědčit stranu k vystoupení z vlády; úpadek preferencí
2004: Unie liberálních demokratů, kterou vede US-DEU, se nedostává do Evropského parlamentu
2006: propad ve volbách po kampani snažící se zalíbit alternativní mládeži vede k rezignaci vedení. Strana formálně přežívá, ale parlamentních voleb 2010 se již neúčastnila.
2011: 1. ledna strana formálně zanikla.

Liberální reformní strana/Liberálové.cz

2002 vznikla kolem mladých exčlenů ODA s programem klasického liberalismu
2002 v listopadu uspěla v senátních volbách v Brně s nestraníkem Jiřím Zlatuškou
2004 její členové Milan Hamerský a Pavel Weiss byli na kandidátce Unie liberálních demokratů pro volby do Evropského parlamentu
2004 v říjnu vytvořila koaliční kandidátku se Stranou zelených pro krajské volby na jižní Moravě - Zelená pro Moravu (zisk 5,08% - 1 mandát LiRA, 2 mandáty SZ)
2006 volby do sněmovny, po neúspěšných jednáních s několika stranami, se liberálové rozhodli kandidovat jen na jižní Moravě s programem Férově-Jednoduše-Důstojně, a cílem prezentovat pro budoucnost svoji politiku, kampaň byla mediálně úspěšná
28.10. 2007 se zástupci LiRA zúčastnili Kongresu evropských liberálů

Česká pirátská strana

vznik 17. června 2009
hlásí se k pirátské politice, liberalismu a přímé demokracii.
2017 se dostává do Poslanecké sněmovny, a to jako 3. nejsilnější subjekt s 22 poslanci
2021 jde do sněmovních voleb v koalici s hnutím Starostové a nezávislí jako jeden z adeptů na vítězství, kandidátem na premiéra je předseda strany Ivan Bartoš
ve volbách v říjnu 2021 končí koalice Piráti a Starostové na třetím místě a po volbách zahajuje jednání s vítěznou pravicovou koalicí SPOLU jednání o vstupu do vlády, vlivem preferenčních hlasů však Piráti získávají jen 4 poslance a stávají se nejslabším poslaneckým klubem ve Sněmovně

Starostové a nezávislí

hnutí původně založeno roku 2004 jako regionální Nezávislí starostové pro kraj
roku 2009 se pod vedením Petra Gazdíka transformují na celostátní hnutí
spolupráce s TOP 09, společná kandidatura do sněmovny v letech 2010 a 2013,
roku 2017 první samostatná kandidatura do sněmovny, hnutí nejslabší ve sněmovně
v následujících letech růst, výrazný úspěch v krajských a senátních volbách - druhý nejsilnější senátorský klub
2021 kandidatura s Piráty v rámci koalice Piráti a Starostové - Starostům se koalice vyplácí, získávají 33 poslance a třetí nejsilnější poslanecký klub, jednání o vládě s vítěznou koalicí SPOLU

Svobodní

vznik 6. února 2009
hlásí se k liberálnímu konzervatismu
hlásí se k odkazu liberální politiky, kterou v historii representovali politici jako např. Karel Havlíček Borovský nebo Alois Rašín
zakladatel a první předseda Petr Mach
zastoupení v Europarlamentu 2014 - 2017
zastoupení v Senátu od roku 2020
od založení patří k nejsilnějším mimosněmovním stranám, její podpora v posledním desetiletí kolísá většinou mezi 1,5% - 3% jak volebních preferencí tak výsledků voleb do PSP ČR

TOP 09

vznikla 26. listopadu 2009
hlásí se k pravici a liberálnímu konzervatismu
zakladateli Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek
parlamentní stranou od roku 2010, vládní 2010 až 2013
od roku 2021 součást koalice SPOLU s ODS a KDU-ČSL, koalice ve sněmovních volbách 2021 vítězná

Liberálně ekologická strana

vznikla 5. září 2013
spojuje liberalismus a environmentalismus
zakladatelem Martin Bursík
V roce 2021 několik měsíců sněmovní stranou - poslankyně Olga Sommerová se dostává do sněmovny jako náhradnice a je součástí klubu TOP 09, v říjnových volbách nekandiduje

HLAS

vzniklo 22. února 2019
hlásí se k liberalismu
zakladatel Pavel Telička
samostatný mandát poslance v PSP nezastává, nicméně podpořil konkrétní kandidáty napříč celým spektrem kandidujících stran na základě hodnotových shod a 3 kandidáti uspěli. Jsou jimi Michal Zuna (TOP 09), Klára Kocmanová (Piráti) a Martina Lisová (TOP 09)

Související články

Externí odkazy

Jiří Pehe: Má liberalismus v České republice šanci? Archivováno 20. 8. 2006 na Wayback Machine., Literární noviny 28/2006 – historické shrnutí
Liberální institut
Students for Liberty CZ
Ludwig von Mises Institut

Liberalismus

proudy a směry	anarchokapitalismus • kapitalismus • klasický • konzervativní • libertarianismus • národní • neoliberalismus • ordoliberalismus • paleoliberalismus • radikalismus • sociální • zelený

pojmy a ideje	ekonomický • individualismus • kulturní • Laissez faire • liberální demokracie • odluka církve od státu • otevřená společnost • rovnostářství • sekularismus • subjektivní právo • svoboda • tržní ekonomika • volný trh

tendence a aktivity	liberalizace (ekonomická) • deregulace

organizace	Liberální internacionála • IFLRY • Aliance liberálů a demokratů pro Evropu • Evropská demokratická strana • LYMEC • YDE • CALD • ALN • RELIAL • ALF

související	liberalistická bibliografie

Liberalismus v evropských zemích

Země	Albánie • Andorra • Arménie • Ázerbájdžán • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Gruzie • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Kazachstán • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko • Řecko • San Marino • Severní Makedonie • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko • Ukrajina • Vatikán

Území se sporným postavením	Abcházie • Jižní Osetie • Kosovo • Podněstří

Teritoria, kolonie a zámořská území	Faerské ostrovy (Dán.) • Gibraltar (VB) • Guernsey (VB) • Jersey (VB) • Man (VB)