Přeskočit na obsah

Milotice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o obci v okrese Hodonín. Další významy jsou uvedeny na stránce Milotice (rozcestník).
Možná hledáte: Milovice, Milatice nebo Miletice.
Milotice
Kostel Všech svatých na návsi
Kostel Všech svatých na návsi
Znak obce MiloticeVlajka obce Milotice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecKyjov
Obec s rozšířenou působnostíKyjov
(správní obvod)
OkresHodonín
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 899 (2024)[1]
Rozloha12,66 km²[2]
Katastrální územíMilotice u Kyjova
Nadmořská výška184 m n. m.
PSČ696 05
Počet domů552 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduŠkolní 72
696 05 Milotice u Kyjova
podatelna@milotice.cz
StarostaRadek Šeďa
Oficiální web: www.milotice.cz
Milotice
Milotice
Další údaje
Kód obce586382
Kód části obce95150
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milotice (německy Milotitz bei Gaya) jsou obec v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji. Leží šest kilometrů jižně od Kyjova. Žije zde přibližně 1 900[1] obyvatel. Od roku 2002 je členem mikroregionu Nový Dvůr.

Název obce se odvozuje od majitele osady – Miloty. Západně od obce bývala zaniklá ves Jiříkovice.[4][5]

Zámek Milotice

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1341 z misálu zdejšího plebána Heřmana a dokládá rozhlehlou a dobře dotovanou faru. V roce 1360 drželi zdejší tvrz obehnanou vodním příkopem Zdeněk a Čeněk z Ronova (villa Milotitz).[6][7] Za husitských válek byly Milotice významným střediskem husitů. Během 17. století byla vesnice několikrát těžce poničena. Za 35 000 zlatých koupil ves 14. května 1648 Gabriel Serényi, jehož rod si zde v první polovině 18. století vybudoval svoje reprezentační sídlo. Mezi lety 1738–1784 byla ves sídlem děkanátu Milotice. Rod Serényi zde působil až do vymření posledního mužského člena v roce 1811. V 19. století patřila obec rodu Choiseul d'Aillecourt a Hardeggům. V letech 1888–1945 sídlili na milotickém zámku Seilernové.

Samospráva

[editovat | editovat zdroj]

Zastupitelstvo obce má 9 členů. Voleb do zastupitelstva v říjnu 2010 se účastnilo 858 (tj. 54,2 %) voličů.[8] Ve volbách zvítězilo místní uskupení Sdružení nezávislých kandidátů Milotice které získalo 44,87 % hlasů a 4 mandáty v zastupitelstvu, dále KDU-ČSL (38,72 %, 4 mandáty) a ODS (16,41 %, 1 mandát). Starostou byl zvolen Mgr. Josef Levek (KDU-ČSL) a místostarostkou Irena Nedvědická (Sdružení nezávislých kandidátů Milotice). Po volbách do zastupitelstva v říjnu 2014 byl starostou zvolen opět Josef Levek.

Obec náleží do senátního obvodu č. 79 – Hodonín. Do roku 1960 patřila do okresu Kyjov.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Dle sčítání lidu v roce 2021 žilo v obci 1 771 obyvatel, z nichž 958 (54,1 %) se hlásilo k české národnosti, 500 (28,2 %) k moravské, 9 (0,5 %) ke slovenské a 5 (0,3 %) k vietnamské. 466 obyvatel (26,3 %) svou národnost neuvedlo.

V roce 2021 se 735 (41,5 %) obyvatel Milotic označilo za věřící. 574 (32,4 %) obyvatel se hlásilo k Římskokatolické církvi a 6 (0,3%) k Českobratrské církvi evangelické. 404 (22,8 %) obyvatel se označilo jako bez náboženské víry a 440 (28,4 %) na otázku víry neodpovědělo.[9] Milotická farnost s kostelem Všech svatých je součástí kyjovského děkanátu.

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[10][11]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 016 1 012 1 051 1 216 1 376 1 463 1 510 1 560 1 669 1 670 1 736 1 877 1 947 1 853 1 771
Počet domů 213 220 227 238 273 285 327 330 350 391 414 503 533 543 552

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 21. června 1999.[12]

Miloticemi prochází autobusová linka č. 729664 z Kyjova do Hodonína. Z Kyjova je přímé železniční spojení s Brnem po trati č. 340 (tzv. Vlárská dráha). Obcí vede severojižním směrem silnice II/432. Z obce vede na východ silnice III/4256 v délce 2,6 km do Vacenovic, na západ pak III/43116 v délce 3,8 km jako spojovací cesta k silnici III/431.

Podle celostátního sčítání dopravy projelo v roce 2010 po silnici II/432 od Kyjova v průměru 3 361 vozidel denně (z toho 2 673 osobních, 642 těžkých nákladních a 46 jednostopých motorových vozidel).[13]

Zeleně a žlutě značení turistické trasy spojují obec s okolními vesnicemi. V roce 2013 byla obec Milotice propojena se Svatobořicemi-Mistřínem z větší části asfaltovou cyklostezkou.[14]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Socha Immaculaty (kolem 1740)
  • Zámek Milotice
    Zámek Milotice se zahradami
  • Kostel Všech Svatých – postaven v letech 1697–1701, 1702–03 ohrazen zdí s barokními sochami, 2017 byla do kostela znovuumístěna malba Panny Marie Milotické.
  • Hřbitovní kaple sv. Rocha, sv. Šebastiána a sv. Rozálie – vybudována v letech 1849–1851[15]
  • Socha Immaculaty – vznikla kolem roku 1740
  • Farní budova - postavená kolem roku 1735
  • Areál vinných sklepů Šidleny – asi 200 vinných sklepů, nejstarší je z roku 1770, od roku 1972 se zde pravidelně pořádá Národopisný festival Kyjovského Dolňácka Milotice.[16][17]
  • Budova fary (kolem 1735)
    Písečný rybník, přírodní rezervace severovýchodně od obce
  • Panská sýpka (1. čtvrtina 18. století)
    Horky, přírodní rezervace v jihozápadní části obce
  • Kopec Náklo, výletní místo jižně od obce

Osobnosti spjaté s vesnicí

[editovat | editovat zdroj]
  • Evžen Boček (* 1966), spisovatel a humorista
  • Vincenc Janalík (1804–1855), katolický kněz, spisovatel a národní buditel
  • Karel František Seilern (1852–1916), šlechtic a politik, majitel panství a zámku Milotice, zemský poslanec, podporovatel české menšiny ve Vídni
  • Bruno Restel (1900–1983), katolický kněz německé národnosti a provinciál české jezuitské provincie
  • František Weber (1826–1908), milotický farář v letech 1856–1906 a poslanec říšského i zemského sněmu
  • Alois Horák (1865–1937), poslanec moravského zemského sněmu a senátor Národního shromáždění ČSR
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Zdeněk Šmýd. Z polností Jiříkovic těžili sedláci z Milotic. Hodonínský deník.cz [online]. 2010-01-20 [cit. 2013-07-21]. Dostupné online. 
  5. Zaniklé vsi v okolí Dubňan Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. Ilcik.cz
  6. Moravské zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren). I. sv. řady olomoucké 1348–1466. Kniha I, č. 703 [online]. Brno: 1856 [cit. 2024-08-24]. S. 35. Dostupné online. 
  7. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek II. M–Ž. Praha: Academia, 1980. 962 s. S. 73. 
  8. Volby do zastupitelstev obcí 15. 10. – 16. 10. 2010 [online]. Volby.cz [cit. 2013-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-05. 
  9. Milotice - obec/město (okr. Hodonín) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2022-01-13 [cit. 2024-02-22]. Dostupné online. 
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  11. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  12. Udělené symboly – Milotice [online]. 1999-06-21 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  13. Celostátní sčítání dopravy 2010 [online]. Praha: Ředitelství silnic a dálnic [cit. 2014-05-20]. Kapitola Intenzity dopravy – Jihomoravský kraj. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-26. 
  14. Michaela Munzarová. Přibudou nové stezky. V obcích cyklistům chystají i odpočinek. Hodonínský deník.cz [online]. 2013-07-16 [cit. 2013-07-21]. Dostupné online. 
  15. Hřbitovní kaple na stránkách farnosti Milotice. www.familotice.cz [online]. [cit. 2013-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-31. 
  16. Národopisný festival Milotice 2013. Hodonínský deník.cz [online]. 2013-08-06 [cit. 2013-08-09]. Dostupné online. 
  17. Čtyřicátiny národopisného festivalu kyjovského Dolňácka Folklorní sdružení České republiky

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • A. Bartušek, Milotice. Státní zámek a okolí, 1954; Miroslava Bočková a Veronika Selucká, Milotice 1341–1945, 2003
  • Jaroslav Petrů, Státní zámek Milotice, Brno 1971.
  • Klára Garas, Unbekannte Fresken von Josef Ignaz Mildorfer, Mitteilungen der Österreichischen Galerie 24–25, 1980–1981, s. 93–131.
  • Ivo KrsekZdeněk KudělkaMiloš StehlíkJosef Válka, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 238, 360, 462, 492.
  • LUNGA, Václav. Dle Počtů chrámu Páně milockýho : příspěvek k uměleckému vybavení kostela Všech svatých v Miloticích. In: Opuscula historiae artium, Masarykova univerzita, 2015, roč. 64, č. 1, s. 82-95. ISSN 1211-7390.
  • LUNGA, Václav. Mešní a dobročinné fundace z let 1724-1943 jako jeden z projevů zbožnosti farnosti Milotice. Ostrava, 2012. Diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta. Vedoucí práce prof. Tomáš Krejčík.
  • LUNGA, Václav. Zámek Milotice. Kroměříž: Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži, 2017. ISBN 978-80-87231-45-6
  • PLUHÁČKOVÁ, Markéta. Dějiny a katalog knihovního fondu farní knihovny v Miloticích. 2009 [cit. 2015-10-04]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Dostupné online.
  • Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska II, J–N, Praha 1999, s. 510–520.
  • SOCHOROVÁ, Helena. Vinařská subkultura jihomoravských Milotic. Brno,, 2006 [cit. 2015-10-04]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Miroslav Válka. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy