Náhorněkarabašská autonomní oblast
| Náhorněkarabašská autonomní oblast Нагорно-Карабахская автономная область (rusky) Dağlıq Qarabağ Muxtar Vilayəti (ázerbájdžánsky) Լեռնային Ղարաբաղի Ինքնավար Մարզ (arménsky)
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
4 388 km² (1989)[1]
| |||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||
189 085 (1989)[1]
| |||||||||
| Státní útvar | |||||||||
Vznik
|
|||||||||
Zánik
|
|||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
Náhorněkarabašská autonomní oblast (NKAO, rusky Нагорно-Карабахская автономная область (НКАО), Nagorno-Karabachskaja avtonomnaja oblast, ázerbájdžánsky Dağlıq Qarabağ Muxtar Vilayəti (DQMV), arménsky Լեռնային Ղարաբաղի Ինքնավար Մարզ (ԼՂԻՄ)) byla autonomní oblast v rámci Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky, která vznikla 7. července 1923. Jejím hlavním městem bylo město Stěpanakert. V čele oblasti stál první tajemník Náhorněkarabašského autonomního oblastního výboru Komunistické strany Ázerbájdžánu. Většinu obyvatelstva tvořili etničtí Arméni.[2][3][4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Oblast byla sporná mezi Arménií a Ázerbájdžánem během jejich krátké nezávislosti v letech 1918 a 1920. Po sovětizaci Arménie a Ázerbájdžánu se organizace Kavbiura rozhodla ponechat oblast v rámci Ázerbájdžánské SSR a zároveň jí přiznat širokou regionální autonomii.[5] Původně mělo být hlavní město Náhorního Karabachu Šuša a okolní vesnice z autonomie vyloučeny, protože byly převážně ázerbájdžánské, zejména po masakru a vyhnání většinového arménského obyvatelstva Šuši. Toto rozhodnutí bylo později v roce 1923 změněno, když bylo rozhodnuto o připojení Šuši k NKAO navzdory protestům muslimských vesnic, které se vyslovily pro její začlenění do Kurdistánského ujezdu.[6]
Dne 7. července 1923 byla vytvořena Náhorněkarabašská autonomní oblast a hlavní město bylo přesunuto do Stěpanakertu.[7] V době vzniku měla rozlohu 4 161 km2.[7] Podle sčítání lidu z roku 1926 žilo v oblasti 125 200 obyvatel, z nichž Arméni tvořili 89,2 %. Do roku 1989 však podíl Arménů v autonomní oblasti klesl na 76,9 %.[8] Důvodem byla politika sovětských ázerbájdžánských úřadů, která usazovala v regionu Ázerbájdžánce, dalším důvodem byla určitá emigrace karabašských Arménů a zároveň i obecně vyšší porodnost Ázerbájdžánců než Arménů.[9]
Ačkoli se otázka statusu Náhorního Karabachu stala významným veřejným tématem až v polovině 80. let arménští intelektuálové, sovětští Arméni a karabašské arménské vedení pravidelně apelovali na Moskvu, aby byl region předán sovětské Arménii.[9] V roce 1945 apeloval vůdce Arménské SSR Grigorij Arutinov na Stalina, aby region připojil k Arménské SSR, což bylo odmítnuto.[9] V roce 1965 se třináct karabašských arménských stranických funkcionářů obrátilo na sovětské vedení dopisem se stížnostmi na postoj sovětských ázerbájdžánských představitelů k NKAO. Mnozí z těchto karabašských arménských funkcionářů byli propuštěni nebo přesunuti do Arménie.[9] S nástupem Hejdara Alijeva do čela Ázerbájdžánské SSR v roce 1969 sílily pokusy o zpřísnění kontroly Baku nad autonomní oblastí. V letech 1973–74 Alijev provedl čistku v celém vedení NKAO, které bylo považováno za arménské nacionalisty. Jako prvního tajemníka Náhorněkarabašského autonomního oblastního výboru Komunistické strany Ázerbájdžánu jmenoval Borise Kevorkova, Arména nepocházející z Karabachu.[9]
V roce 1977 napsal významný arménský spisovatel Sero Chanzadjan otevřený dopis Leonidu Brežněvovi, v němž vyzval k připojení Náhorního Karabachu k Arménské SSR.[10]
Administrativní dělení
[editovat | editovat zdroj]V NKAO existovalo pět správních obvodů nebo rajónů:
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Etnická skupina | 1921[11][12] | 1923[11][13] | 1925[13] | 1926[13][8] | 1939[13][14] | 1959[13][15] | 1970[13][16] | 1979[13][17] | 1989[18] | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet | % | Počet | % | Počet | % | Počet | % | Počet | % | Počet | % | Počet | % | Počet | % | Počet | % | |
| Arméni | 122 426 | 94,73 | 149 600 | 94,8 | 142 470 | 90,28 | 111 694 | 89,24 | 132 800 | 88,04 | 110 053 | 84,39 | 121 068 | 80,54 | 123 076 | 75,89 | 145 450 | 76,92 |
| Ázerbájdžánci[p. 1] | 6 550 | 5,07 | 7 700 | 4,9 | 15 261 | 9,67 | 12 592 | 10,06 | 14 053 | 9,32 | 17 995 | 13,8 | 27 179 | 18,08 | 37 264 | 22,98 | 40 688 | 21,52 |
| Rusové | 267 | 0,21 | 500 | 0,3 | 46 | 0.03 | 596 | 0,48 | 3 174 | 2,10 | 1 790 | 1,37 | 1 310 | 0,87 | 1 265 | 0,78 | 1 922 | 1,02 |
| Ukrajinci | 30 | 0,02 | 35 | 0,03 | 436 | 0,29 | 238 | 0,18 | 193 | 0,13 | 140 | 0,09 | 416 | 0,22 | ||||
| Bělorusové | 12 | 0,01 | 11 | 0,01 | 32 | 0,02 | 35 | 0,02 | 37 | 0,02 | 79 | 0,04 | ||||||
| Řekové | 68 | 0,05 | 74 | 0,05 | 67 | 0,05 | 33 | 0,02 | 56 | 0,03 | 72 | 0,04 | ||||||
| Tataři | 6 | 0,00 | 29 | 0,02 | 36 | 0,03 | 25 | 0,02 | 41 | 0,03 | 64 | 0,03 | ||||||
| Gruzíni | 5 | 0,00 | 25 | 0,02 | 16 | 0,01 | 22 | 0,01 | 17 | 0,01 | 57 | 0,03 | ||||||
| Ostatní | 151 | 0,12 | 235 | 0,16 | 179 | 0,14 | 448 | 0,3 | 285 | 0,18 | 337 | 0,18 | ||||||
| Celkem | 129 243[p. 2] | 100 | 157 800 | 100 | 157 807 | 100 | 125 159 | 100 | 150 837 | 100 | 130 406 | 100 | 150 313 | 100 | 162 181 | 100 | 189 085 | 100 |
Zánik
[editovat | editovat zdroj]V roce 1987 vypukl konflikt mezi Armény v oblasti a vládou Ázerbájdžánské SSR. Boje přerostly do konce roku 1991 v první válku o Náhorní Karabach. Dne 26. listopadu 1991 Nejvyšší sovět Ázerbájdžánské republiky zrušila autonomní status oblasti. Bylo zrušeno i její vnitřní správní členění a její území bylo rozděleno a přerozděleno mezi sousední správní rajony Chodžavend, Tatar, Goranboj, Šuša a Kalbadžar.[19] V reakci na to vyhlásilo většinové arménské obyvatelstvo oblasti nezávislost jako Náhorněkarabašská republika, kterou podpořila Arménie.[20][21][22]
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b население нагорно-карабахской республики. www.ethno-kavkaz.narod.ru [online]. [cit. 2023-11-27]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ ARDILLIER-CARRAS, Françoise. Sud-Caucase : conflit du Karabagh et nettoyage ethnique (South Caucasus : Nagorny Karabagh conflict and ethnic cleansing). [s.l.]: [s.n.], 2006. Dostupné online. DOI 10.3406/bagf.2006.2527. S. 409–432.
- ↑ UNHCR publication for CIS Conference (Displacement in the CIS) - Conflicts in the Caucasus UNHCR publication for CIS Conference. UNHCR [online]. 1996-05-01 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JAMSKOV, A. N. Ethnic Conflict in the Transcausasus: The Case of Nagorno-Karabakh. Theory and Society. 1991, roč. 20, čís. 5, s. 659. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SANAMYAN, Emil. Q&A with Arsène Saparov: No Evidence that Stalin "Gave" Karabakh to Azerbaijan [online]. 2018-12-10 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HƏMID, Tural. Dağlıq Qarabağın sərhədləri necə cızılırdı? [online]. 2020-12-15 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (ázerbájdžánsky)
- ↑ a b Атлас Союза Советских Социалистических Республик. [s.l.]: [s.n.], 1928. (rusky) „Náhorněkarabašská autonomní oblast, která je součástí Ázerbájdžánské SSR, byla vytvořena výnosem ÚV KSSS ze 7./VI. 1923 z arménských částí bývalých Jevanširského, Šulganského, Karjaginského a Kubatlyjského újezdu. Území kraje má rozlohu 4 161 km². Podle správního rozdělení z 1/I 1927 se dělí na 5 sekcí nebo farností. Jeho správním a politickým centrem jsou hory. Stěpanakert (dříve vesnice Chankendy). Dalším městem kraje je Šuša.“.
- ↑ a b Демоскоп Weekly - Приложение. Справочник статистических показателей.. www.demoscope.ru [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d e WAAL, Thomas de. Black Garden: Armenia and Azerbaijan Through Peace and War. [s.l.]: NYU Press 352 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8147-1944-2. S. 3 & 137–140. (anglicky) Google-Books-ID: xAEVCgAAQBAJ.
- ↑ The Armenian Diasporan Press on Mountainous Karabagh, 1923-1985. Entries of the Society for Armenian Studies [online]. 2021-01-06 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b D. WELT, Cory. Explaining Ethnic Conflict in the South Caucasus: Mountainous Karabagh, Abkhazia, and South Ossetia. Massachusettský technologický institut [online]. 09-2004 [cit. 2023-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-11.
- ↑ ДОКУМЕНТЫ И СВИДЕТЕЛЬСТВА. www.karabagh.am [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-11-27.
- ↑ a b c d e f g The population of Nagorno-Karabakh for a year. Union of Armenians of Russia - Nagorno-Karabakh Republic. Excursion into history. losevskaya.ru [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Демоскоп Weekly - Приложение. Справочник статистических показателей.. www.demoscope.ru [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Демоскоп Weekly - Приложение. Справочник статистических показателей.. www.demoscope.ru [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Демоскоп Weekly - Приложение. Справочник статистических показателей.. www.demoscope.ru [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Демоскоп Weekly - Приложение. Справочник статистических показателей.. www.demoscope.ru [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Демоскоп Weekly - Приложение. Справочник статистических показателей.. www.demoscope.ru [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ SVANTE E. CORNELL. Turkey and the Conflict in Nagorno Karabakh: A Delicate Balance [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-10.
- ↑ OSKANIAN, Kevork. Nagorno-Karabakh: are Armenia and Azerbaijan sliding towards all-out war?. The Conversation [online]. 2020-09-29 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Why Nagorno-Karabakh? The history (both ancient and modern) that fuels the deadly conflict between Armenia and Azerbaijan. Meduza [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DEPARTMENT OF STATE. THE OFFICE OF ELECTRONIC INFORMATION, Bureau of Public Affairs. 1993 UN Security Council Resolutions on Nagorno-Karabakh. 2001-2009.state.gov [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
