Obchodní právo
Obchodní právo (komercialistika) je soubor právních norem především soukromého práva upravující postavení obchodníků (podnikatelů) a vztahy, do nichž obchodníci (podnikatelé) vstupují (včetně vztahů, na jejichž druhé straně stojí i neobchodníci).[1] Konkrétně se jedná zejména o úpravu obchodních společností, obchodního rejstříku, obchodních knih (účetnictví), obchodů, smluv mající obchodní povahu (například pojištění, bankovní smlouvy, komisionářské smlouvy, obchodní zastoupení, přepravní smlouvy, obchody s cennými papíry, ale i smluv kupních nebo smluv o dílo), směnek a dalších cenných papírů, nekalé soutěže, kapitálového trhu, průmyslového vlastnictví.[1]
Přehled vývoje
[editovat | editovat zdroj]Počátky obchodního práva jsou nalézány již ve starověkých civilizacích (Babylón, Féničané).[2] Za jeho kolébku jsou však považována až středověká italská města, kde vznikla většina pozdějších obchodněprávních institucí.[2] [pozn 1] Středověké partikulární (cechovní) právo obchodníků, jemuž podléhaly pouze vztahy mezi obchodníky navzájem, vedlo v období překonávání právního partikularismu (od konce 18. století) ke vzniku obchodního práva v moderním slova smyslu, jež zahrnuje právní vztahy obchodníků nejen s dalšími obchodníky, ale i vůči neobchodníkům (včetně například státu). Tomu v kontinentálním právu významně přispěly obchodněprávní kodifikace, zejména francouzský Code de commerce (1807), Všeobecný obchodní zákoník (ADHGB), jenž platil od roku 1863 v zemích Německého spolku (tedy včetně Rakouska a s tím až do roku 1950 i na našem území), a Německý obchodní zákoník (HGB) z roku 1897.
Československo a Česko
[editovat | editovat zdroj]V nově vzniklém Československu byl recepčním zákonem převzat rakousko-uherský dualistický právní řád, co se týče obchodního práva, v českých zemích tedy dále platil všeobecný občanský (ABGB) a obchodní (ADHGB) zákoník, na Slovensku uherský obchodní zákoník z roku 1875 a na území Hlučínska přechodně do 1. května 1920 německý obchodní zákoník z roku 1897.[3] Vedle toho byla obchodněprávní materie upravena řadou dalších zákonů převzatých z období Rakouska, ty byly postupně doplňovány nebo nahrazovány zákony novými.[pozn 2][4] Celkově platí, že obchodněprávní zákonodárství Rakouska a první republiky bylo moderní, na vysoké legislativní úrovni a dodnes je cenným zdrojem inspirace.[5] Ve stejné době nastal i nebývalý rozvoj komercialistické doktríny, jejíž nejvýraznějšími představiteli byli Antonín Randa, Karel Hermann-Otavský, František Rouček a Arnošt Wenig.[6]
V letech 1992 až 2013 byl hlavním pramenem československého a následně i českého obchodního práva obchodní zákoník, který byl nahrazen zejména zákonem o obchodních korporacích a v oblasti závazkového práva novým občanským zákoníkem. Mimo hlavního pramene se v tehdejším období subsidiárně používal občanský zákoník, případně obchodní zvyklosti a nebylo-li jich, pak zásady, na kterých obchodní zákoník spočíval.
Odborná literatura
[editovat | editovat zdroj]O obchodním právu vychází i nadále mnoho odborné literatury, a to i přes to, že Obchodní zákoník přestal být účinný. Příkladem je časopis Obchodní právo, který vychází od roku 1992 a který přináší aktuální informace/články týkající se oboru obchodního práva a také relevantní judikaturu (i Evropskou). Jeho vydavatelem je nakladatelství Wolters Kluwer, a.s. Předsedou redakční rady je advokát v Praze JUDr. Mgr. Michal Pospíšil, Ph.D, LL.M. a členy redakční rady jsou význační právníci – soudci a pedagogové.
Systém obchodního práva
[editovat | editovat zdroj]Systém obchodního práva zahrnuje obecnou a zvláštní část. Obecná část upravuje například:
- právní postavení podnikatelů
- jednání a účetnictví podnikatelů
- obchodní firmu a práva na označení
- obchodní rejstřík
Zvláštní část upravuje:
- právo obchodních společností (tzv. společenstevní právo)
- právo obligační (závazkové)
- právo soutěžní (právo hospodářské soutěže a nekalé soutěže)
- právo průmyslového a jiného duševního vlastnictví
- právo cenných papírů
- právo kapitálového trhu
- rozhodování obchodních sporů
- insolvenční právo
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ obchodní a kapitálové sdružování – commenda, faktorské a komisionářské vztahy, povinnosti vést obchodní knihy, počátky firemního práva atd.
- ↑ Jedná se zejména o: zákon o společenstvech výdělkových a hospodářských (o družstvech, č. 70/1873), zákon o pojistné smlouvě (pojišťovací regulativ, č. 501/1917), nahrazený v roce 1934 zákonem č. 145/1934 Sb. z. a n. o pojistné smlouvě, zákon o společnosti s ručením obmezeným (č. 58/1906 ř.z.), akciový regulativ (nařízení č. 175/1899 ř.z.), zákon proti nekalé soutěži (č. 111/1927 Sb. z. a n.), zákon o konkursním a vyrovnávacím řízení (č. 64/1931 Sb. z. a n.), kartelový zákon (č. 141/1933 Sb. z. a n.), zákon o splátkových obchodech (č. 76/1935 Sb. z. a n.), zákon o nakladatelské smlouvě (č. 106/1923 Sb. z. a n.), zákon o obilních zástavních listech a o veřejných obilních skladištích (č. 107/1933 Sb. z. a n.), zákon o okresních záložnách, směnečný zákon (č. 1/1928 Sb. z. a n.) a další
Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu obchodní právo na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Obchodní právo v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
