Organické sloučeniny stříbra
Organické sloučeniny stříbra jsou organokovové sloučeniny obsahující vazby mezi atomy uhlíku a stříbra. Jsou méně prozkoumané než organické sloučeniny mědi.
První pokusy o jejich přípravu popsali G. B. Buckton roku 1859[1] a J. A. Wanklyn a Georg Ludwig Carius v roce 1861,[2] přípravu methylstříbra uskutečnili G. Semerano a L. Riccoboni v roce 1941.[3]
Nízká tepelná stabilita se projevuje na teplotě rozkladu AgMe (-50 °C) oproti CuMe (-15 °C) a PhAg (74 °C) vůči PhCu (100 °C).
Alkylové, alkenylové a arylové sloučeniny
[editovat | editovat zdroj]Fenylstříbro lze získat reakcí dusičnanu stříbrného s trialkylfenylolovem nebo difenylzinkem:[4]
- Ph2Zn + AgNO3 → PhAg + "PhZnNO3"
Podobně jako i ostatní komplexy stříbra mají organostříbrné sloučeniny koordinační čísla větší nebo rovna 2, například mesitylstříbro vytváří tetramer s 2-koordinovanými Ag+ centry; připravuje se z chloridu stříbrného a Grignardova činidla:[5]
- AgCl + (CH3)3C6H2MgBr → 1/4 [(CH3)3C6H2Ag]4 + MgClBr
Stříbro také tvoří komplexy s ylidy, například methylentrifenylfosforanem:
- AgCl + Ph3P=CH2 → AgCl(Ph3P=CH2)
Alkenylstříbrné sloučeniny jsou stálejší než jejich alkylové protějšky. Vinylstříbro je možné připravit reakcí dusičnanu stříbrného s tetravinylolovem:[6]
- AgNO3 + (CH2=CH)4Pb → (CH2=CH)Ag + (CH2=CH)3PbNO3
Fluoroalkyly a fluoroalkenyly
[editovat | editovat zdroj]Perfluorované alkyl- a alkenylstříbrné sloučeniny jsou poměrně stabilní. Alkenylové deriváty bývají vytvářeny reakcí fluoridu stříbrného s hexafluorbutynem a tetrafluorallenem.[7][8]
- AgF + CF2=CF−CF3 → AgCF(CF3)2
V organických sloučeninách má stříbro obvykle oxidační číslo +1; výjimkou je například Ag(CF3)
4p=− .
Karbeny a karbonyly
[editovat | editovat zdroj]Komplexy stříbra a CO, jako [Ag(CO)n]+ (n = 1, 2, 3), bývají poměrně nestálé.[9]
Je také známa řada komplexů stříbra s N-heterocyklickými karbeny. Používají se na přípravu dalších komplexů těchto karbenů, například reakcí bis(NHC)stříbrných komplexů s chloridem bis(acetonitril)palladnatým nebo chlorido(dimethylsulfid)em zlatným:[10]
Komplexy s alkeny
[editovat | editovat zdroj]
Podobně jako ostatní ionty těžkých d10 kovů je Ag+ náchylný k reakcím s alkeny. Schopnost stříbra vytvářet komplexy s alkeny se využívá při oddělování alkenů argentační chromatografií, kde stacionární fáze obsahují stříbrné soli.[12] Takovou solí může být mimo jiné [Ag(C2H4)3]+.[13]
Katalýza
[editovat | editovat zdroj]Stříbro se v podobě oxidu stříbrného účastní Wolffových přesmyků. Také se zapojuje do dalších přesmyků vazeb uhlík–uhlík, například při přeměnách kvadricyklanu na norbornadien, kubanu na kunean a dimeru cyklobutadienu na cyklooktatetraen.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Synthetic Methods of Organometallic and Inorganic Chemistry. Redakce W.A. Herrmann. Stuttgart: Thieme, 1999. ISBN 3-13-103061-5.
- Christoph Elschenbroich. Organometallics. 3. vyd. Weinheim: Wiley-VCH, 2006. ISBN 3-527-29390-6.
- The Chemistry of Organic Derivatives of Gold and Silver. Edited by Saul Patai and Zvi Rappoport Copyright 1999 John Wiley & Sons, Ltd. ISBN 0-471-98164-8
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organosilver chemistry na anglické Wikipedii.
- ↑ G. B. Buckton. Untersuchungen über organische Metallverbindungen. Annalen der Chemie und Pharmacie. 1859, s. 218–227. Dostupné online. DOI 10.1002/jlac.18591090216.
- ↑ J. A. Wanklyn; L. Carius. 10. Ueber eine neue Wasserstoffverbindung des Eisens. Annalen der Chemie und Pharmacie. 1861, s. 69. Dostupné online. DOI 10.1002/jlac.18611200107.
- ↑ G. Semerano; L. Riccoboni. Beitrag zur Kenntnis der metallorganischen Verbindungen, I. Mitteil.: Silbermethyl, Silber-äthyl und Silber-n-propyl. Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 1941, s. 1089. DOI 10.1002/cber.19410740703.
- ↑ J. Boersma; F. J. A. Des Tombe; F. Weijers; G. J. M. Van Der Kerk. A new, easy synthesis of phenylsilver. Journal of Organometallic Chemistry. 1977, s. 229. DOI 10.1016/S0022-328X(00)90970-7.
- ↑ Edouard Marc Meyer; Sandro Gambarotta; Carlo Floriani; Angiola Chiesi-Villa; Carlo Guastini. Polynuclear Aryl Derivatives of Group 11 metals. Synthesis, Solid State-Solution Structural Rrelationship, and Reactivity with Phosphines. Organometallics. 1989, s. 1067–1079. DOI 10.1021/om00106a031.
- ↑ A. Holliday; R. E. Pendlebury. Vinyllead compounds I. Cleavage of vinyl groups from tetravinyllead. Journal of Organometallic Chemistry. 1967, s. 281–284. DOI 10.1016/S0022-328X(00)91078-7.
- ↑ Donald J. Burton; Zhen-Yu Yang; Peter A. Morken. Fluorinated organometallics: Vinyl, Alkynyl, Allyl, Benzyl, Propargyl and Aryl. Tetrahedron. 1994, s. 2993–3063. DOI 10.1016/S0040-4020(01)81105-4.
- ↑ W. T. Miller; R. J. Burnard. Perfluoroalkylsilver compounds. Journal of the American Chemical Society. 1968, s. 7367–7368. DOI 10.1021/ja01028a047.
- ↑ Steven H. Strauss. Copper(I) and silver(I) carbonyls. To be or not to be nonclassical. Journal of the Chemical Society, Dalton Transactions. 2000, s. 1–6. DOI 10.1039/A908459B.
- ↑ Harrison M. J. Wang; Ivan J. B. Lin. Facile Synthesis of Silver(I)−Carbene Complexes. Useful Carbene Transfer Agents. Organometallics. 1998, s. 972. DOI 10.1021/om9709704.
- ↑ Ilmarie Rencken; Jan C. A. Boeyens; S. Walter Orchard. Crystal Structures of the trans-Cyclooctene Complexes of Copper(I) Chloride and Silver Nitrate. Journal of Crystallographic and Spectroscopic Research. 1988, s. 293–306. DOI 10.1007/BF01194320.
- ↑ Boryana Nikolova-Damyanova. Principles of Silver Ion Complexation with Double Bonds [online]. Dostupné online.
- ↑ Mauro Fianchini; Charles F. Campana; Bhaskar Chilukuri; Thomas R. Cundari; Vaclav Petricek; H. V. Rasika Dias. Use of [SbF6]− to Isolate Cationic Copper and Silver Adducts with More than One Ethylene on the Metal Center. Organometallics. 2013, s. 3034–3041. DOI 10.1021/om4002439.