Ouhorlík indomalajský
 Ouhorlík indomalajský | |
|---|---|
 Ouhorlík indomalajský | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Čeleď | ouhorlíkovití (Glareolidae) |
| Rod | ouhorlík (Glareola) |
| Binomické jméno | |
| Glareola maldivarum Forster, 1795 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ouhorlík indomalajský[2] (Glareola maldivarum) je bahňák z čeledi ouhorlíkovití (Glareolidae), který hnízdí v jižní, východní a jihovýchodní Asii a na zimu táhne především do Austrálie.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Druh popsal německý přírodovědec Johann Reinhold Forster v roce 1795. Ouhorlík indomalajský se řadí do ouhorlík (Glareola) a čeledi ouhorlíkovití. Netvoří žádné poddruhy.[3] Druhové jméno maldivarum pochází z nové latiny a znamená „maledivský“.[4] Druh byl původně považován za poddruh ouhorlíka stepního (Glareola pratincola), kterému je velmi podobný.[5]
- Vybraná dobová vyobrazení
-
Ouhorlík indomalajský (vlevo) a ouhorlík australský (1890) -
Ilustrace z let 1700–1880 -
Ouhorlík indomalajský (nahoře) a ouhorlík australský (1877)
Rozšíření a populace
[editovat | editovat zdroj]
Ouhorlík indomalajský hnízdí v jižní, východní a jihovýchodní Asii od severních částí Indického subkontinentu (Bangladéš) přes Myanmar, Thajsko a Vietnam až po východní Čínu a Mongolsko a na sever až po jižní Sibiř. Okraje hnízdního areálu zasahují na Šrí Lanku, na Maledivy a Filipíny a do jižního Japonska.[5] Na zimu táhne především do Austrálie, menší část populace však zimuje i v řadě dalších zemí jako je Indonésie, Jižní Korea nebo východní Čína.[6][7] Zatoulaní jedinci byli pozorováni na Novém Zélandu, Blízkém východě (Kypr, Egypt, Izrael), Spojených státech amerických i ve Spojeném království.[8]
Mezinárodní svaz ochrany přírody v roce 2016 odhadoval celkovou populaci ouhorlíků indomalajských na 2,9–3 miliony jedinců.[8] Valná většina této populace zimuje v Austrálii, kde bylo v roce 2004 na jediné lokalitě podél pláže 80 Mile Beach napočítáno 2,88 milionu ptáků.[9] Populační trend druhu je neznámý, avšak předpokládá se postupný pokles následkem mizení a degradace přirozených stanovišť a patrně částečně i lovem.[8]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o poměrně malého ptáka dosahující délky 23–24 cm. Křídlo měří 17–20 cm, zobák 12–15 mm, běhák 30–37 mm, ocas 71–85 mm.[7] Tělo působí jemnými, decentními rysy připomínající rybáka. Svrchní část těla je jednolité hnědé barvy s nádechem popelavé, kostřec je bílý. Spodní části těla jsou světle hnědé až skoro broskvové barvy. Letky a ocas jsou leskle černé. Uzdičky jsou černé a od očí směrem dolů ke krku se táhne černý proužek, který připomíná černý náhrdelník zavěšený za oči. Brada a hrdlo jsou tělové barvy. Podocasní krovky jsou bílé s černým zakončením. Krátký zobák je černý, u kořene červený. Oči jsou hnědé, nohy šedé. Opeření juvenilních jedinců je povětšinou hnědé a zobák po celé délce černý.[6]
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Habitat druhu tvoří mokřady a travnaté plochy.[6] Vydává ostré kjik, čik-čik nebo čet, někdy také hlasité čerr nebo stoupavé tróét.[7] Živí se hlavně hmyzem jako jsou vážky, cikády, brouci, můry, mravenci, termiti, sarančata, mouchy, včely a vosy. Většinu potravy sbírá v letu ve výškách do 300 m nad zemí, občas i přímo na zemi. V letu loví často v hejnech; tato hejna často využívají termálních stoupavých větrů (např. během požárů nebo při okraji tropických cyklón), ve kterých se často nachází velké množství hmyzu vyneseného do výše termálními proudy.[5] Hejna lovících ouhorlíků mohou být i poměrně početná, občas i o 25 000 jedincích.[10]
Hnízdění
[editovat | editovat zdroj]Hnízdí v koloniích. Ke snášení vajec dochází od dubna do června. Hnízdo představuje mělký důlek přímo na zemi, občas např. v uschlé stopě po kopytu. Samice většinou klade 2–3 vejce. Inkubace patrně trvá 17–19 dní, prekociální mláďata opouští hnízdo ve věku 2–3 dní. Vzhledem k hnízdění na zemi jsou ptáčata na hnízdištích silně náchylná k predaci.[5]
-
Nedospělý jedinec, Tamilnádu -
Ouhorlík s potravou v zobáku -
Svatební šat s jasně viditelným černým náhrdelníkem -
Hřadující hejno (Indie) -
V letu s patrnými špičatými křídly
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ HUDEC, K. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, 2003. S. 52.
- ↑ Sandpipers, snipes, Crab-plover, coursers [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 239.
- ↑ a b c d Glareola maldivarum — Oriental Pratincole [online]. Australian Government - Department of Climate Change, Energy, the Environment and Water - Species Profile and Threats Database [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c BRAZIL, Mark. Field guide to the birds of East Asia : Eastern China, Taiwan, Korea, Japan and Eastern Russia. London: Christopher Helm, 2009. ISBN 978-0-7136-7040-0. S. 198. (anglicky)
- ↑ a b c HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 255. (anglicky)
- ↑ a b c Glareola maldivarum [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22694132A93440161, 2016 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22694132A93440161.en. (anglicky)
- ↑ SITTERS, Humphrey, et al. Extraordinary Numbers of Oriental Pratincoles in Nw Australia | Searchable Ornithological Research Archive. Wader Study Group Bulletin [online]. 2004 [cit. 2022-11-23]. Roč. 103. Dostupné online.
- ↑ MELVILLE, D. S. Oriental pratincole [online]. New Zealand Birds Online, 2013, rev. 2017 [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BRAZIL, Mark. Field guide to the birds of East Asia: Eastern China, Taiwan, Korea, Japan and Eastern Russia. London: Christopher Helm, 2009. ISBN 978-0-7136-7040-0. (anglicky)
- HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky)
- HIGGINS, P. J.; DAVIES, S.J.J.F, 1996. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Volume 3, Snipe to pigeons. Svazek 3. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530704. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ouhorlík indomalajský na Wikimedia Commons 
Taxon Glareola maldivarum ve Wikidruzích- Ouhorlík indomalajský v Digitální encyklopedii novozélandského ptactva