Pipin II. Prostřední
| Pipin II. Prostřední | |
|---|---|
 | |
| Narození | 645 Herstal |
| Úmrtí | 16. prosince 714 (ve věku 68–69 let) Jupille-sur-Meuse |
| Povolání | politik |
| Choť | Plektruda[1] Alpaida[2][3] |
| Děti | Drogo z Champagne[4] Grimoald Mladší[5] Karel Martel[6][7] Childebrand[8] |
| Rodiče | Ansegisel[1][9] a svatá Begga[1][9] |
| Rod | Arnulfovci a Pipinovci |
| Příbuzní | Martin z Laonu (bratr) Klotilda Doda (může být sourozenec) Arnulf[10], Hugo z Rouenu[11], Gottfried[11] a Pipin[11] (vnoučata) |
| Funkce | majordomus (Austrasie; 676–714) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pipin II. Prostřední také Pipin II. z Herstalu (635? – 16. prosince 714 Jupille) byl franský vojevůdce, který od roku 680 až do své smrti v roce 714 vládl franské říši jako majordomus královského paláce. Po dobytí všech franských království přijal titul vévoda a princ Franků.[12]
Úřad majordoma královského paláce v Austrasii získal v roce 680 a následně účastí v několika bitvách rozšířil svou moc. Dobytím Neustrie a Burgundska v roce 687 sjednotil rozdělená franská království. V zahraničních bitvách zvýšil moc Franků tím, že si podmanil Alamany a Frísy. Zahájil také proces evangelizace na území dnešního Německa. Pipinova politika byla pozoruhodná výrazným vlivem na merovejskou královskou autoritu, kdy z pozice majordoma převzal moc nad merovejským králem. Merovejští králové se během jeho vlády stali pouhými loutkami (Roi fainéant), jejich moc byla pouze formální. Své moci využil i při jmenování svého nástupce v úřadu majordoma, do něhož jmenoval svého vnuka Theudoalda. To se však nelíbilo dalšímu Pipinovu synu, mocnému Karlovi Martelovi. Po Pipinově smrti celá situace vyústila v občanskou válku, z níž Karel Martel vyšel jako vítěz.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pipin byl synem mocného franského šlechtice Ansegisela[13] a díky sňatku Ansegisela s Beggou byl vnukem Pipina I. Staršího. Byl také dědem Pipina III. Krátkého a pradědem Karla Velikého. Manželství Ansegisela a Beggy spojilo dva významné rody, Pipinovce a Arnulfingové, čímž položili základy k budoucí karolínské říši. Pipin II se pravděpodobně narodil v Herstalu, kde také leželo centrum jeho moci.
Vzestup k moci
[editovat | editovat zdroj]V úřadu majordoma Austrasie bojoval spolu s Martinem z Laonu proti neustrijskému majordomovi Ebroinovi, který také chtěl získat moc nad franským území. Ebroinovi se podařilo zvítězit v bitvě u Lucofaa a byl blízko k tomu, aby sjednotil všechny Franky pod svou vládu. Nicméně v roce 681 se stal oběti jeho četných nepřátel, kteří ho zavraždili. Pipin toho využil a okamžitě uzavřel mír s Ebroinovým nástupcem Warattonem.
Warattonův nástupce Berchar a neustrijský král Theuderich III. na nátlak neustrijské šlechty ukončili s Austrasii přiměří a vyhlásili válku. Krátce nato, v roce 687 byli Theuderich III. a Berchar poraženi v bitvě u Tertry[13] a stáhli se do Paříže, kam je Pipin pronásledoval Pepin a vynutil si mírovou smlouvu s podmínkou, že Berchar opustí úřad majordoma. Pipin získal moc nad franskou říší a začal si říkat vévoda a princ Franků (dux et princeps Francorum). Ansfléda, vdova po Warratonovi, chtěla s Pipinem znovu uzavřít mír a tak nechala svého zetě Berchara zavraždit a svou dceru, vdovu po Bercharovi Anstrudu provdala za Drogona z Champagne, nejstaršího syna Pipina.
Během následujících let si Pipin podmanil Alemany a Frísy. Mezi lety 690 a 692 dobyl Utrecht, což mu umožnilo kontrolovat důležité obchodní cesty na Rýnu. Podporoval misionářskou činnost Willibrorda.[14] V roce 695 jmenoval Drogona majordomem Burgundska a Grimoalda, majordomem Neustrie. Kolem roku 670 se oženil s Plektrudou, která zdědila značné majetky v oblasti Mosely. Byla matkou Drogona a Grimoalda, oba ale zemřeli dříve než jejich otec. Pipin však měl také milenku (či druhou manželku) jménem Alpaidu, která mu porodila další dva syny, Karla Martela a Childebranda.
Smrt a následnictví
[editovat | editovat zdroj]Těsně před Pipinovou smrtí ho Plektruda přesvědčila, aby vydědil své syny, které měl s milenkou Alpaidou, ve prospěch svého vnuka Theudoalda (syn Grimoalda), který byl sice ještě malý kluk pod kontrolou regentky Plektudy. Když Pipin 16. prosince 714 v Jupille ve věku 79 let zemřel, jeho vnuci se prostřednictvím Plektrudy prohlásili skutečné nástupce a s pomocí Plektrudy se snažili po Pipinově smrti udržet úřady majordomů královských paláců. Karel Martel, syn Pipina a Alpaidy si však získal přízeň autrasijských obyvatel, především pro svou vojenskou zdatnost a schopnost dobře je zásobovat kořistí ze svých výbojů. I přes odpor Plektudy a jejích stoupenců se po občanské válce, která po Pipinově smrti trvala více než tři roky stal jediným majordomem královského paláce a de facto vládcem Franské říše.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pepin of Herstal na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
- ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
- ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
- ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
- ↑ Карл Мартелл. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XIVa.
- ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
- ↑ a b Пипин. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXIIIa.
- ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
- ↑ a b c Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
- ↑ Pépin de Herstal (687 à 714). www.histoire-fr.com [online]. [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b FOURACRE, Paul; GERBERDING, Richard A. Late Merovingian France.Chybí název periodika! 2013-01-01 [cit. 2021-12-01]. ISSN 978-0-7190-4790-9. DOI 10.7765/MMSO.47909.8.301.
- ↑ BUTLER, Alban; THOMAS, Sarah Fawcett. Butler's Lives of the Saints. [s.l.]: Liturgical Press Dostupné online. ISBN 978-0-8146-2387-9. (anglicky)
- DRŠKA, Václav; PICKOVÁ, Dana. Dějiny středověké Evropy. Praha: Nakl. Skřivan ml, 2004. ISBN 8086493113.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pipin II. Prostřední na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Berchar |
majordomus Neustrie 688–695 |
Nástupce: Grimoald Mladší |
| Předchůdce: Berchar |
majordomus Burgundska 688–695 |
Nástupce: Drogo |
| Předchůdce: - |
vévoda Franské říše 687–714 |
Nástupce: Karel Martel |
