Přeskočit na obsah

Podkomoří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Znak Českého království

Podkomoří nebo podkomoří královských měst,[1] případně zemský podkomoří[2] (obvykle uváděn jen jako podkomoří, latinsky subcamerarius,[3][4] německy Unterkämmerer) byl v dvanáctičlenném kolegiu devátým a od roku 1625 jedenáctým nejvyšším zemským stavovským úředníkem v Čechách.[2][5] Obdobně na Moravě patřil mezi sedm nejvyšších zemských úředníků. Vedl agendu správy královských měst.[5]

České království

[editovat | editovat zdroj]

Úřad podkomořího patřil k nejstarším, původně královským úřadům. První zmínka je už z roku 1185. V Čechách i na Moravě se častěji připomíná v první polovině 13. století, ale až v 2. polovině lze postihnout jeho činnost.[3]

Název úřadu pochází z výrazu sub camera regis, tedy pod panovnickou komorou.[4] Podkomoří měl na starosti královská města a kláštery založené členy panovnického rodu. Vybíral hotové peníze z komorního zboží, tedy z dominia speciale, kde nebyl král omezován tlakem šlechty.[3] Potvrzoval městskou radu při výročních soudech, rozhodoval o odvolání z městského soudnictví a vyhlašoval příkazy a žádosti panovníka.

V husitské době se funkce podkomořího změnila, z úředníka nad městy se stal úředník ve službách měst.[6][7] V pohusitské době zůstal úřad vyhrazen městskému stavu, konkrétně Starému Městu pražskému. V roce 1486 vytlačili měšťany rytíři.[8] Měl-li však měšťan Starého Města pražského erb, mohl nastoupit do úřadu místo rytíře (fakticky to byl ovšem zase jen rytíř, který žil a vlastnil nemovitost na Starém Městě pražském). To bylo potvrzeno v konečné dohodě roku 1497.[8] Na začátku vlády Ferdinanda I. Habsburského v roce 1527 byla funkce podkomořího podřízena české komoře, která postupně převzala všechny finanční záležitosti.[7] V předbělohorském období byl jmenován na doživotí, po roce 1627 pouze na pět let.[2] Před Bílou horou přísahal králi a stavům, po Bílé hoře pouze králi a jeho dědicům.[2] Do zániku místodržitelského kolegia v roce 1748 byl jedním z jeho jedenácti řádných členů.[9] Od doby Josefa II. (králem 1780–1790) byl úřad fakticky čestnou funkcí.[7]

Také královnin dvůr měl obdobnou pozici. Podkomoří králové se staral především o příjmy z věnných měst.[10]

Seznam podkomořích v Čechách

[editovat | editovat zdroj]

Seznam podkomořích králové v Čechách

[editovat | editovat zdroj]

Moravské markrabství

[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší zemský podkomoří se řadil vedle zemského hejtmana, českého (královského) maršálka, komorníka, sudího, hofrychtéře a písaře k nejvyšším zemským úředníkům Moravy. Nejstarší zmínka o úřadu pochází z roku 1226.[4] V roce 1523 za Ludvíka Jagellonského (markrabětem 1516–1526) bylo potvrzeno, že úřad bude v rukou rytířů.[19] Na Moravském zemském sněmu byl předsedou spojené kurie měst a prelátů.[19][7] Původem dvorský úředník se sice počítal mezi zemské úředníky, ale až do roku 1545 přísahal pouze králi, nikoliv zemské obci.[7] V 16. a 17. století došlo jako v Čechách k omezení jeho pravomocí, po roce 1726 byl fakticky jen přísedícím královského tribunálu.[7][20]

Seznam podkomořích na Moravě

[editovat | editovat zdroj]
  • 1412–1417 Oldřich z Hlavatec
  • 1417–1418 Hájek z Hodětína
  • (1419 Jan z Leskovce, místopodkomoří)
  • 1424–1434 Jošt Hecht z Rosic
  • 1435–1440 Václav z Kukvic a Kněnic
  • 1441–1456 Beneš Černohorský z Boskovic († 1470 nebo 1473 nebo 1475)
  • 1459–1466 Karel z Vlašími na Úsově
  • 1475 Hynek z Lichtenburka, z Bětova na Sádku
  • 1479–1484 Jan Planknar z Kynšperku
  • 1485–1490 Jan z Lomnice na Meziříčí
  • 1491 Václav Čech z Hrádku
  • 1496–1506 Václav z Ludanic
  • 1516–1520 Jiří z Vlašimi na Úsově
  • 1520–1526 Vilém Kuna z Kunštátu († 1547/1548)
  • 1527–1545 Jan z Kunovic na Uherském Brodě
  • 1547–1560 Přemek Prusinovský z Víckova
  • 1562–1563 Albrecht z Boskovic
  • 1564 Jan ze Zastřizl a na Buchlově
  • 1564–1566 Jetřich z Kunovic
  • 1567–1571 Jáchym ze Zdědína a na Zdounkách
  • 1572–1578 Jan Haugvic z Biskupic na Radčicích
  • 1578–1596 Mikuláš z Hrádku
  • 1600 Zikmund z Dietrichsteinu z Holenburka
  • 1603–1610 Jan Moš z Moravična na Benešově a Stražisku, císařský rada
  • 1613–1634 Karel Haugvic z Biskupic na Linhartovicích
  • 1638–1647 František Magnis (1598 – 7. 12. 1652)
  • 1647 Jan starší Jakartovský ze Sudíc
  • 1667–1681 Bedřich z Opršdorfu, Aichu a Friedštejnu
  • 1680–1692 Jan Maxmilián Kobylka z Schönwiesen († 1692)
  • 1693–1701 František Karel z Lichtenštejna-Kastelkornu
  • 1702–1722 Filip Hynek Breuner
  • 1723–1727 Jan Kryštof Řikovský z Dobrčic
  • 1728–1748 Jiří Bedřich Žalkovský z Žalkovic
  • 1749–1763 Adam Hynek Berchtold z Uherčic (27. 3. 1701 Police – 1786)
  • 1763–1765 Leopold Šlik
  • 1765–1770 Jan Kryštof z Blümegenu (8. 7. 1722 – 5. 10. 1802 Brno)
  • 1770–1805 Ignác Schröffel z Mannsberku (1731 Steyr – 25. 12. 1805 Brno)
  • 1806–1808 František Roden († 1808)
  • 1810–1826 Krystián Hentschl
  • 1827–1841 Karel Zikmund Bukůvka († 1841)
  • 1841–? Filip Hentschl
  1. BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav, 1996. 240 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 92. 
  2. a b c d HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 124. Dále jen Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. 
  3. a b c Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost, s. 58
  4. a b c VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 453. Dále jen Slovník českých dějin. 
  5. a b MALÝ, Karel, a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 67. 
  6. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost, s. 77
  7. a b c d e f g Slovník českých dějin, s. 454
  8. a b Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost, s. 89
  9. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost, s. 126
  10. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost, s. 210
  11. Listář královského mĕsta Plznĕ I (1300–1450), vydal Josef Strnad, Plzeň 1891, c. 261, str. 293 (z let 1417)
  12. VAVŘÍNEK, Karel. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2009. Praha: Zdeněk Vavřínek, 2008. 504 s. ISBN 978-80-904241-0-4. S. 46. 
  13. Státní okresní archiv Kladno, Archiv mĕsta Slany, c. 143 (z let 1485)
  14. Staatsarchiv Nürnberg – Reichsstadt Nürnberg, Losungamt (39 Laden): Päpstliche und fürstliche Privilegien – Urkunden, Nr. 513 (Insert vom 25. Sept. 1522)
  15. VAVŘÍNEK, Karel, Petr Mašek, Daveid Lenhart, Robert Oppelt. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2028. Praha: Zdeněk Vavřínek, 2016. 480 s. ISBN 978-80-906610-0-4. S. 233. 
  16. VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 192, 327. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. 
  17. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 84
  18. SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 62. 
  19. a b Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost, s. 90
  20. ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 257. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BOČEK, Antonín. Přehled Knížat a Markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském. Brno: Jednota národní s. Cyrilla a Methuda, 1850. Dostupné online. 
  • BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav, 1996. 240 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 92–93. 
  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 257. 
  • ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Úřad podkomořský v Čechách. [s.l.]: [s.n.], 1881. 
  • FIALA, Zdeněk. Komorník a podkomoří. In: Sborník historický. [s.l.]: [s.n.], 1954.
  • HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 89, 208–210. 
  • JAN, Libor. Moravští podkomoří v době Václava II.. Český časopis historický. Roč. 1997. 
  • MALÝ, Karel, a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 67. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • ŠTĚPÁNOVÁ SEICHTEROVÁ, Hana. Úřad podkomořího na Moravě v 16. a na počátku 17. století. 2023 [cit. 2024-11-09]. 144 s. dizertační práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra historie. Vedoucí práce doc. Mgr. Radmila Prchal Pavlíčková, Ph.D.. Dostupné online.
  • VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 397, 453–454. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Podkomoří ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy