Přeskočit na obsah

René Leibowitz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
René Leibowitz
Základní informace
Narození17. února 1913
Varšava
Úmrtí28. srpna 1972 (ve věku 59 let)
16. pařížský obvod
Žánryopera a klasická hudba
Povolánídirigent, hudební skladatel, muzikolog, hudební teoretik, spisovatel a učitel
Nástrojehousle
Členem skupinyDruhá vídeňská škola
Některá data mohou pocházet z datové položky.

René Leibowitz (17. února 1913 Varšava29. srpna 1972 Paříž) byl francouzský dirigent, hudební skladatel, spisovatel a pedagog polského původu. Příslušník Druhé vídeňské školy.

Na housle začal hrát v pěti letech. Ve věku 9–13 let měl koncerty ve Varšavě, Praze, Vídni i v Berlíně. Otec pak ukončil jeho předčasnou sólovou kariéru, neboť chtěl, aby jeho syn měl normální dětství. V roce 1926 se rodina přestěhovala do Paříže a René pokračoval ve studiu hudby. V letech 1930–1933 studoval skladbu u Arnold Schoenberga v Berlíně a u Antona Weberna ve Vídni. Dirigovat začal ještě jako student v Berlíně. Po návratu do Paříže ještě studoval skladbu a instrumentaci u Maurice Ravela a dirigování u Pierra Monteuxe.

Jako dirigent debutoval ve Francii v roce 1937 s Komorním orchestrem francouzského rozhlasu a absolvoval s ním řadu koncertů v Evropě i v USA. Jeho další dirigentské aktivity přerušila Druhá světová válka. V té době se věnoval zejména hudební vědě a napsal několik prací o hudbě a skladebné technice Schoenbergovy školy. Působil i aktivně ve francouzském odboji.

Ke konci války začal opět dirigovat a sklízel značné úspěchy. Jeho repertoár byl velmi rozsáhlý, od barokní hudby až po skladatele 20. století a od symfonické hudby až po operu. Velké množství skladeb nahrál na gramofonové desky pro firmy Reader's Digest Recordings, Chesky Records, Preiser Records a další společnosti.

Jako skladatel přijal Scheonbergovu dvanáctitónovou metodu a stal se jejím hlavním představitelem ve Francii. Od roku 1944 také vyučoval hudbu. Mezi jeho nejznámější žáky patří Pierre Boulez, Antoine Duhamel a Vinko Globokar. Z amerických studentů to byli např. Will Ogdon a Janet Maguire.

  • La Nuit Close, op. 17 (libreto Georges Limbour, 1947–1950)
  • La rumeur de l'espace (1950)
  • Ricardo Gondolfano (1953)
  • La Circulaire de Minuit, op. 30 (libreto Georges Limbour, 1953)
  • Les Espagnols à Vénise, op. 60 (libreto Georges Limbour, 1964)
  • Labyrinthe, op. 85 (libreto skladatel podle Charlese Baudelaira, 1969)
  • Todos Caeràn, op. 91 (libreto skladatel, 1971)

Orchestrální skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Symfonie, op. 4 (1941)
  • Koncert pro housle, klavír a 17 nástrojů, op. 5 (1942)
  • Tourist Death, koncertní árie pro soprán a komorní orchestr, op. 7 (text Archibald MacLeish, 1943)
  • Komorní koncert pro devět nástrojů, op. 10 (1944)
  • Variace pro orchestr, op. 14 (1945)
  • Komorní koncert pro 12 nástrojů, op. 16 (1948)
  • L'Emprise du Donné, op. 21 (1950)
  • Perpetuum Mobile: The City, dramatická symfonie pro vypravěče a orchestr (text William Carlos Williams), op. 24 (1951)
  • 6 orchestrálních skladeb, op. 31 (1954)
  • Koncert pro klavír a orchestr, op. 32 (1954)
  • Concertino pro violu a komorní orchestr, op. 35 (1954)
  • Träume vom Tod und vom Leben – symfonie pro sóla vypravěče, smíšený sbor a orchestr, op. 33 (text Hans Arp, 1955)
  • Symfonická fantasie pro orchestr, op. 39 (1956)
  • Overtura pro orchestr, op. 48 (1958)
  • Koncert pro housle a orchestr, op. 50 (1958)
  • 3 bagately pro smyčcový orchestr, op. 51 (1958)
  • Art for Art's Sake – fantasie pro jazzový orchestr, op. 52 (1959)
  • Concertino pro trombon a orchestr, op. 53 (1960)
  • Introduction, Funeral March and Fanfare, op. 57 (1961)
  • Koncert pro violoncello a orchestr, op. 58 (1962)
  • Symfonická rapsódie pro orchestr, op. 63 (1965)
  • A Prayer – symfonická kantáta pro mezzo-soprán, mužský sbor a orchestr, op. 68 (text James Joyce, 1965)
  • Legenda pro soprán, klavír a orchestr, op. 82 (text Hart Crane, 1968)
  • Laboratoire Central – malá kantáta pro vypravěče, ženský sbor a nástroje, op. 88 (text Max Jacob, 1970)
  • Scéna a árie pro soprán a orchestr, op. 89 (Georg Heym, 1970)

Komorní skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • 10 kánonů pro dechové trio, op. 2 (1939)
  • Smyčcový kvartet č. 1, op. 3 (1940)
  • Dechový kvintet, op. 11 (1944)
  • Sonáta pro housle a klavír, op. 12a (1944)
  • Sonáta pro flétnu a klavír, op. 12b (1944)
  • Klavírní trio, op. 20 (1950)
  • Smyčcový kvartet č. 2, op. 22 (1950)
  • Duo pro violoncello a klavír, op. 23 (1951)
  • Smyčcový kvartet č. 3, op. 26 (1951)
  • 5 skladeb pro klarinet a klavír, op. 29 (1952)
  • Rapsodie concertante pro housle a klavír, op. 36 (1955)
  • Smyčcové trio, op. 42 (1956)
  • Humoreska pro 6 percusionistů, op. 44 (1957)
  • Smyčcový kvartet č. 4, op. 45 (1958)
  • Marijuana - Variations non sérieuses, pro housle, trombón, vibrafon a klavír, op. 54 (1960)
  • Sinfonietta da Camera, op. 55 (1961)
  • Smyčcový kvartet č. 5, op. 59 (1963)
  • Quatre bagatelles pro trombon a klavír, op. 61 (1963)
  • Fantasie pro housle solo, op. 56 (1961)
  • Smyčcový kvartet č. 6, op. 65 (1965)
  • Suita pro housle a klavír, op. 66 (1965)
  • Sonatina pro flétnu violu a harfu, op. 69 (1966)
  • Trois Caprices pour vibraphone, op. 70 (1966)
  • Smyčcový kvartet č. 7, op. 72 (1966)
  • Capriccio pro flétnu a smyčce, op. 79 (1967)
  • Suite pro devět nástrojů, op. 81 (1967)
  • Smyčcový kvartet č. 8, op. 83 (1968)
  • Saxophone Quartet, op. 84 (1969)
  • Malá suita pro klarinetový sextet, op. 90 (1970)
  • Smyčcový kvartet č. 9, op. 93 (1972)

Klavírní skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Klavírní sonáta, op. 1 (1939)
  • 4 Piano Pieces, op. 8 (1943)
  • 3 Piano Pieces, op. 19 (1949)
  • Fantasie pro klavír, op. 27 (1952)
  • 6 Short Piano Pieces, op. 28 (1952)
  • Sonata quasi una Fantasia, op. 43 (1957)
  • Concertino pro dva klavíry, op. 47 (1958)
  • Trois Ètudes miniatures, op. 64 (1965)
  • Toccata pour piano, op. 62 (1964)
  • Petite Suite, op. 75 (1966)
  • Rondo capriccioso, op. 78 (1967)
  • Tre Intermezzi per pianoforte, op. 87 (1970)

Vokální skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • 6 písní pro bas a klavír, op. 6 (1942)
  • 3 písní pro soprán a klavír, op. 9 (text Pablo Picasso, 1943)
  • Empedokles pro smíšený sbor a cappella, op. 13 (slova Friedrich Hölderlin, 1944/45)
  • L'explication des Metaphores, pro vypravěče, dva klavíry harfu a bicí, op. 15 (slova Raymond Queneau, 1947)
  • 4 písně pro soprán a klavír, op. 18 (slova Michel Leiris, 1949)
  • 5 písní pro soprán a klavír, op. 25 (1951)
  • 4 písně pro soprán a klavír, op. 34 (slova James Joyce, 1954)
  • La Notte (Angelo Poliziano), Epigramma (Torquato Tasso) a A se stesso (Giacomo Leopardi) pro smíšený sbor, op. 37 (1955)
  • Serenade pro baryton a osm nástrojů, op. 38 (Friedrich Hölderlin, Clemens Brentano, 1955)
  • The Renegade pro smíšený sbor a nástroje, op. 40 (text Lionel Abel, 1956)
  • Capriccio pro vysoký soprán a 9 nástrojů, op. 41 (Friedrich Hölderlin, 1956)
  • Trois Poèmes de Georges Limbour pro soprán a šest nástrojů, op. 46 (slova Georges Limbour, 1958)
  • Damocles pro soprán a klavír, op. 49 (Michel Leiris, 1958)
  • 2 písně pro soprán a klavír, op. 67 (Aimé Cesaire, 1965)
  • Two Settings after William Blake pro smíšený sbor, op. 71 (1966)
  • Trois Poèmes de Georges Bataille pro bas a klavír, op. 73 (1966)
  • Motifs pro vypravěče a nástroje (text Georges Limbour), op. 74 (1967)
  • Deux Poèmes pro soprán a klavír (text Michel Leiris), op. 76a (1966)
  • Chanson Dada, tři melodramata pro vysoký hlas a nástroje, op. 76b (Tristan Tzara, 1966)
  • Sonet pro soprána pět nástrojů, op. 77 (text Edward Estlin Cummings, 1967)
  • 4 písně pro bas a klavír, op. 80 (text Carl Einstein, 1967)
  • 4 písně pro bas a klavír, op. 86 (text Paul Celan, 1969)
  • Trois Poèmes de Pierre Reverdy pro vokální kvartet a klavír, op. 92 (1971)

Muzikologická díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Schoenberg et son école (Paris, 1946; English translation, N.Y., 1949)
  • Introduction à la musique de douze sons (Paris, 1949)
  • L'Artiste et sa conscience (Paris, 1950)
  • L'Evolution de la musique, de Bach à Schönberg (Paris, 1952)
  • Histoire de l'opéra (Paris, 1957)
  • Thinking for Orchestra (spoluautor J. Maguire, N.Y., 1958)
  • Un Grand Représentant de la musique contemporaine (spoluautoři K. Wolff, Erich Itor Kahn, Paris, 1958; English translation, N.Y., 1958)
  • Schönberg (Paris, 1969)
  • Le Compositeur et son double (Paris, 1971)
  • Les Fantômes de l'opéra (Paris, 1973)
  • dále přispíval svými články do revue Les Temps modernes (aplikace existencionalistických myšlenek na muzikologii)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy