Soví mlhovina
| Soví mlhovina | |
|---|---|
 | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | planetární mlhovina |
| Objevitel | Pierre Méchain |
| Datum objevu | 16. února 1781 |
| Rektascenze | 11h 14m 47,71s[1] |
| Deklinace | 55°1′8,5″[1] |
| Souhvězdí | Velká medvědice (lat. Ursa Major) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 15,777[2][3], 15,414[3], 15,96[3], 16,194[3], 15,726 4[4], 16,71[5], 14,277[6], 10,934[6], 11,586[6], 13,01[6] a 13,178[6] |
| Úhlová velikost | 3,4′×3,3′[7] |
| Vzdálenost | 2 600 ly |
| Rudý posuv | 0 |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | 1[8] ly |
| Označení v katalozích | |
| Messierův katalog | M 97 |
| New General Catalogue | NGC 3587 |
| 2MASS | 2MASS J11144772+5501085 |
| IRAS | IRAS F11118+5517 a IRAS 11119+5517 |
| Jiná označení | M 97, NGC 3587 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Soví mlhovina (také M 97 nebo NGC 3587) je planetární mlhovina v souhvězdí Velké medvědice. Objevil ji Pierre Méchain 16. února 1781 a Soví mlhovinou ji nazval Lord Rosse roku 1848.[7]
Pozorování
[editovat | editovat zdroj]
Malá úhlová velikost a poměrně nízká jasnost této mlhoviny jsou příčinou toho, že je mimo dosah triedrů, a to i při pozorování za mimořádně příznivých podmínek.[9] K jejímu nalezení je tedy potřeba alespoň malý hvězdářský dalekohled, který ji ukáže jako malou kulatou mlhavou skvrnku s ostrými okraji. Další podrobnosti, jako například dvě tmavší oblasti uvnitř mlhoviny, které připomínají oči sovy, jsou viditelné až většími dalekohledy.[10] Mlhovina leží mezi hvězdami Merak (β UMa) a Phekda (γ UMa), od hvězdy Merak leží 2,3° jihovýchodním směrem. Pouhých 48′ severozápadně od mlhoviny leží galaxie M108 a při malém zvětšení se oba tyto objekty vejdou do zorného pole dalekohledu.[10]
Mlhovina má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to v celé Evropě a severní Americe. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze do středně nízkých zeměpisných šířek mírného podnebného pásu.[11] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od ledna do srpna.
Historie pozorování
[editovat | editovat zdroj]
Tuto mlhovinu poprvé pozoroval Pierre Méchain 16. února 1781, popsal ji jako obyčejnou skvrnu blízko hvězdy β Ursae Majoris a poznamenal také, že je obtížně pozorovatelná.[9] Charles Messier ji pak přidal do svého katalogu a přitom zmínil další dvě mlhoviny, které spolu s ní pozoroval. Do svých zápisků potom ručně připsal jejich souřadnice a na základě toho byly tyto dva objekty do katalogu později také přidány pod označením M108 a M109.[7] William Herschel ji popsal jako stejnoměrně zářící mlhovinu a pokoušel se ji rozložit na jednotlivé hvězdy, což se mu nepodařilo, takže ji považoval za velmi vzdálený objekt.[9]
Mezi planetární mlhoviny ji zařadil admirál Smyth v roce 1844.[7] Lord Rosse při jejím pozorování 11. března 1848 vytvořil kresbu, na které zachytil její vzhled a popsal ji takto: „Ve středové oblasti jsou dvě od sebe značně vzdálené hvězdy. Oba spirální útvary obklopuje tmavý polostín.“[12] Rosse také poprvé použil název „Soví mlhovina“.[7] Mnoho dalších pozorovatelů však vidělo pouze jednu místo dvou popisovaných hvězd.[12] Aby Rosse pochopil její podstatu, opakovaně ji pozoroval až do roku 1874 a vytvořil mnoho jejích dalších kreseb.[9] William Huggins v roce 1866 pozoroval její spektrum a když v něm našel dvě spektrální čáry, objevil její plynnou podstatu.[7]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]
Soví mlhovina se svým úhlovým rozměrem 3,4′ patří mezi největší a nejlépe pozorovatelné planetární mlhoviny na pozemské obloze.[7][10] Přesto patří mezi nejslabší objekty Messierova katalogu, ve kterém jsou zapsány pouhé čtyři planetární mlhoviny.[7] Od Země je vzdálená asi 2 600 světelných let[7][8][13] a její skutečný průměr je přibližně 3 světelné roky.[13] Je stará přibližně 6[7] až 8[14] tisíc let a její vnější halo je staré více než 40 000 let.[14] Její vzdálenost od Země se, jako u ostatních planetárních mlhovin, velmi těžko určuje. Různí autoři uvádí velmi odlišné hodnoty od 1 300 do 12 000 světelných let.[7]
Podobně jako jiné planetární mlhoviny je i M 97 výrazně jasnější vizuálně (9,9 mag) než fotograficky (12 mag), protože většinu světla vyzařuje na jedné spektrální čáře odpovídající zelené barvě.[7] Patří mezi složitější planetární mlhoviny. Její vzhled se dá vysvětlit tak, že má tvar válcovitého prstence, tedy mírně protáhlé kulové obálky s vyříznutými póly, jehož osa je od Země šikmo odkloněná, takže konce s menší hustotou materiálu odpovídají sovím očím.[7]
Ústřední hvězdou mlhoviny je bílý trpaslík, který měl původně hmotnost 150 až 200 % hmotností Slunce.[13] Po odvržení vnějších obálek ve formě planetární mlhoviny má tato hvězda hvězdnou velikost 16, hmotnost zhruba 0,7 hmotnosti Slunce a okolní hmota mlhoviny má 0,15 hmotnosti Slunce.[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nebulosa Civetta na italské Wikipedii.
- ↑ a b SIMBAD Astronomical Database: Results for M 97 [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Messier 97. Dostupné online. [cit. 2019-02-22].
- ↑ a b c d Orsola De Marco, David J. Frew: The binary fraction of planetary nebula central stars – I. A high-precision, I-band excess search. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 15. listopadu 2012. DOI 10.1093/MNRAS/STS180.
- ↑ Gaia Data Release 2. 25. dubna 2018.
- ↑ Schuyler D. Van Dyk: 2MASS All Sky Catalog of point sources. červen 2003.
- ↑ a b c d e Jennifer K. Adelman-McCarthy: The SDSS Photometric Catalog, Release 8. 2011.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 97 [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-28. (anglicky)
- ↑ a b NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M97: Soví mlhovina [online]. astro.cz, 2009-05-15 [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
- ↑ a b c KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Velká medvědice [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.
- ↑ Deklinace 55° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 35° od severního nebeského pólu. Severně od 35° severní šířky je tedy tato mlhovina cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 35° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
- ↑ a b FROMMERT, Hartmut. Lord Rosse's drawings of M97, the Owl Nebula [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c SIEGEL, Ethan. Messier Monday: The Owl Nebula, M97 [online]. 2013-01-28 [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MANCHADO, A.; GUERRERO, M.; KWITTER, K. B.; CHU, Y.-H. A Halo of Red Giant Wind around the Owl Nebula. S. 1227. Bulletin of the American Astronomical Society [online]. Prosinec 1992 [cit. 2019-02-25]. Roč. 181, čís. 24, s. 1227. Dostupné online. Bibcode 1992AAS...181.6704M. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]Knihy
[editovat | editovat zdroj]- O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky)
Mapy hvězdné oblohy
[editovat | editovat zdroj]- Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2019-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky) - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
- TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X.
- TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.
- TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Soví mlhovina na Wikimedia Commons - SIMBAD Astronomical Database: Results for M 97 [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
- FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 97 [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-03. (anglicky)
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Velká medvědice [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.
- MYSLIVEC, Martin. Galaxie M108 a Soví mlhovina M97 [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-02.
- NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Kometa, Sova a galaxie [online]. astro.cz, 2017-03-24 [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Velká medvědice [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.
- Galactic objects: M97 [online]. Instituto de Astrofísica de Canarias, 2015-11-20 [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.