Strana spravedlnosti a rozvoje
| Strana spravedlnosti a rozvoje | |
|---|---|
| Adalet ve Kalkınma Partisi | |
| Zkratka | AK Parti (AKP – neoficiální) |
| Datum založení | 14. srpna 2001 |
| Předseda |  Recep Tayyip Erdoğan |
| Generální tajemník | Abdulhamit Gül |
| Zakladatel | Recep Tayyip Erdoğan, Abdullah Gül a Bülent Arınç |
| Sídlo |  Ankara, Turecko |
| Ideologie | |
| Politická pozice | pravice |
| Evropská strana | Aliance evropských konzervativců a reformistů |
| Politická skupina EP | Aliance konzervativců a reformistů v Evropě |
| Počet členů | 10 592 023 (2020)[1] |
| Barvy | |
| Oficiální web | http://www.akparti.org.tr/ |
| Zisk mandátů ve volbách | |
| Velké národní shromáždění | 265/600
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Strana spravedlnosti a rozvoje (turecky Adalet ve Kalkınma Partisi, AK Parti, AKP) je jedna ze dvou nejsilnějších politických stran v Turecku. Disponuje 291 zástupci ve Velkém národní shromáždění a je největší stranou Turecka. Předsedou strany je od roku 2017 současný turecký prezident a bývalý premiér Recep Tayyip Erdoğan.
Historie
[editovat | editovat zdroj]AKP vznikla jako umírněná odnož tureckých islamistických hnutí zakázaných v roce 1998. Tato strana, která od roku 2002 tvoří většinovou vládu, nabrala opačný směr než její předchůdkyně a stala se symbolem politických i ekonomických reforem, které vedly k otevření přístupových rozhovorů s Evropskou unií v roce 2005.
Zpráva o pokroku Evropské unie z října 2012 však konstatuje, že „nárůst útoků na svobodu slova v Turecku vzbuzuje vážné obavy, protiteroristické zákony jsou zneužívány proti novinářům a roste autocenzura a počet zakázaných webových stránek. Soudy označují pouhé psaní proti vládě za terorismus. V zemi byla v září 2012 zavedena povinná náboženská výchova sunnitského islámu od první třídy, která byla posledních 20 let pouze volitelná. Stovky sekulárních škol navíc vláda AKP přeměnila na náboženské. Ve společnosti a obchodu navíc převládl názor, že příslušnost ke správné víře a dobré vztahy s AKP jsou podmínkou úspěchu.[2]
V prezidentských volbách 2014 zvítězil tehdejší předseda vlády a zároveň předseda AKP Recep Tayyip Erdoğan. Získal celkem 51,79 % hlasů, a byl tak zvolen ihned v prvním kole[3]. Jeho zvolení vyústilo v nespokojenost stoupenců opozice. Ti proti Erdoğanovu autoritářskému a islamistickému přístupu k vládě demonstrovali již v roce 2013.
V červnu 2015 se konaly parlamentní volby. AKP obhájila své první místo, nicméně ztratila podporu téměř 9 procent voličů, obdržela jen necelých 41 procent hlasů a přišla o parlamentní většinu, kterou držela od roku 2002. Po krachu jednání o velké koalici s Republikánskou lidovou stranou i Nacionálně činnou stranou byly vyhlášeny nové volby, které se uskutečnily v listopadu 2015. V těch AKP obdržela 49,5 procenta hlasů a opět získala většinu.[4]
Ve volbách 2018 kandidovala AKP v koalici s Nacionálně činnou stranou.
V komunálních volbách 2019 vyhrála, ale ztratila kontrolu nad třemi největšími městy – Istanbulem,[5] Ankarou a Smyrnou.[6]
Volební výsledky
[editovat | editovat zdroj]Volby do Velkého národního shromáždění
[editovat | editovat zdroj]| Volby | Počet hlasů | Hlasy v % | Mandátů |
|---|---|---|---|
| 2002 | 10 808 229 | 34,28 % | 363/550 |
| 2007 | 16 327 291 | 46,58 % | 341/550 |
| 2011 | 21 399 082 | 49,83 % | 327/550 |
| červen 2015 | 18 867 411 | 40,87 % | 258/550 |
| listopad 2015 | 23 681 926 | 49,50 % | 317/550 |
| 2019 | 21 333 172 | 42,56 % | 295/600 |
| 2023 | 19 387 412 | 35,63 % | 268/600 |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Adalet ve Kalkınma Partisi [online]. Yargıtay Cumhuriyet Başsavcılığı [cit. 2020-10-04]. Dostupné online. (Turečtina)
- ↑ KAVANOVÁ, Lucie. Pravý muslim, žádný srab. Respekt. Listopad 2012, roč. 23, čís. 48, s. 34–36. Dostupné online.
- ↑ Premiér Erdogan bude tureckým prezidentem. Volby vyhrál v prvním kole. Lidovky.cz [online]. 2014-08-10 [cit. 2020-10-10]. Dostupné online.
- ↑ Parlamentní volby jasně vyhrála Erdoganova strana. Oponenti mluví o černém dnu pro Turecko. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-11-2 [cit. 2020-10-10]. Dostupné online.
- ↑ Volby v Istanbulu vyhrál opoziční favorit Imamoglu. Erdogan mu poblahopřál. iDnes.cz [online]. 2019-06-23 [cit. 2020-10-11]. Dostupné online.
- ↑ Erdogan přišel v místních volbách o metropoli i další velká města. ČT24.cz [online]. 2019-4-1 [cit. 2020-10-11]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŠARADÍN, Pavel; TUNKROVÁ, Lucie. Turecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. Olomouc: UPOL, 2007.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Republikánská lidová strana (CHP)
- Nacionálně činná strana (MHP)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Strana spravedlnosti a rozvoje na Wikimedia Commons - Euractiv.cz - Proces o zrušení vládní Strany Spravedlnosti a rozvoje v Turecku Archivováno 21. 11. 2011 na Wayback Machine.
- iDNES.cz - Turci ve volbách nepřekvapili, vyhrála strana dosavadního premiéra
