Přeskočit na obsah

Tadao Andó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tadao Andó
Tadao Andó (2004)
Tadao Andó (2004)
Narození13. září 1941 (83 let)
Minato-ku
Alma materÓsacká umělecká univerzita
Povoláníboxer, architekt, vysokoškolský učitel a stavitel
ZaměstnavatelTokijská univerzita
Oceněnímedaile Alvara Aalta (1985)
Carlsberg Architectural Prize (1992)
Cena Asahi (1994)
Pritzkerova cena (1995)
Praemium Imperiale (1996)
… více na Wikidatech
Webwww.tadao-ando.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Row House (住吉の長屋）,Ósaka, Japonsko, 1976
Westin Awaji Island Hotel
Tadao Andó je japonské jméno, v němž Andó (安藤) je rodové jméno.

Tadao Andó (安藤忠雄, Andó Tadao, *13. září 1941, Prefektura Ósaka) je japonský architekt.

Tadao Andó vyrůstal v řemeslném prostředí. Na „high school“ objevil svou oblibu ve skicování a tak navštěvoval školu kreslení. Získával zkušenosti v mnoha architektonických kancelářích a kancelářích zabývajících se projektováním interiérů.

V roce 1969 si založil v rodné Ósace svou vlastní kancelář. V roce 1970 začal vytvářet prostory pro bydlení ve stále se měnícím urbanistickém prostředí. Nakonec začal vyvíjet nový způsob stavění budov na základě logiky a podmínek prostředí, ale nenechal se ovlivňovat změnami okolí. Dospěl k úspěchu, za velmi složitých podmínek, ve vytváření nezávislé architektury. Jeho dílem z tohoto období jeho tvorby je Row House v Ósacké čtvrti Sumijoši (1975–76), za který v roce 1979 získal cenu Japonského architektonického institutu a stal se světově známým architektem.

Podle Tadao Andó jsou důležité pro architekturu tři věci:

  • původní materiály – tj. pohledový beton a nenatřené dřevo (materiál je pro Andóa extrémně důležitou součástí konceptu. Pokouší se používat materiály – ať už přírodní či uměle vyrobené – v původní podobě bez následného opracování; standardní velikosti betonových bloků a skleněných tabulí zůstávají v původních rozměrech, dále neděleny),
  • čistá geometrie jako v Pantheonu, která tvoří základ pro konstrukci,
  • příroda – ne divoká, ale příroda upravená člověkem, která tvoří s tou divokou chaotickou přírodou kontrast.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Japonská vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Výběr z díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Row House (1975–76)
  • Town House v Kujo (1981–82)
  • Nakayama House (1983–85)
  • Kidosaki House (1982–86)
  • I House (1985–88)
  • Koshino House (1979–81, 1983–84)
  • Iwasa House (1983–85)
  • Chapel on Mount Rokko (1985–86)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Chronology - Praemium Imperiale. www.praemiumimperiale.org [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ Tadao Ando: The Dream Lies within Art Dostupné online Archivováno 18. 9. 2018 na Wayback Machine.
  3. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Laureáti Pritzkerovy ceny

Philip Johnson (1979) • Luis Barragán (1980) • James Stirling (1981) • Kevin Roche (1982) • I. M. Pei (1983) • Richard Meier (1984) • Hans Hollein (1985) • Gottfried Böhm (1986) • Kenzó Tange (1987) • Gordon Bunshaft a Oscar Niemeyer (1988) • Frank Gehry (1989) • Aldo Rossi (1990) • Robert Venturi (1991) • Álvaro Siza Vieira (1992) • Fumihiko Maki (1993) • Christian de Portzamparc (1994) • Tadao Andó (1995) • Rafael Moneo (1996) • Sverre Fehn (1997) • Renzo Piano (1998) • Sir Norman Foster (1999) • Rem Koolhaas (2000) • Jacques Herzog a Pierre de Meuron (Herzog & de Meuron) (2001) • Glenn Murcutt (2002) • Jørn Utzon (2003) • Zaha Hadid (2004) • Thom Mayne (2005) • Paulo Mendes da Rocha (2006) • Richard Rogers (2007) • Jean Nouvel (2008) • Peter Zumthor (2009) • Kazujo Sedžimaová a Rjúe Nišizawa (SANAA) (2010) • Eduardo Souto de Moura (2011) • Wang Šu (2012) • Tojoo Itó (2013) • Šigeru Ban (2014) • Frei Paul Otto (2015) • Alejandro Aravena (2016) • Rafael Aranda, Carme Pigemová a Ramón Vilalta (RCR Arquitectes) (2017) • Balkrišna Doši (2018) • Arata Isozaki (2019) • Shelley McNamarová a Yvonne Farrellová (Grafton Architects) (2020) • Anne Lacatonová a Jean-Philippe Vassal (Lacaton & Vassal) (2021) • Diébédo Francis Kéré (2022) • David Chipperfield (2023) • Riken Jamamoto (2024)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tadao_Andó&oldid=24500222“
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy