Přeskočit na obsah

Tommaso Grossi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tommaso Grossi
Tommasso Grossi v roce 1815
Tommasso Grossi v roce 1815
Narození23. ledna 1791
Bellano
Úmrtí10. prosince 1853 (ve věku 62 let)
Milán
Příčina úmrtímeningitida
Místo pohřbeníhřbitov San Gregorio v Miláně,
Cimitero Monumentale di Milano
Povolánínotář, básník a prozaik
Národnostitalská
Alma materUniverzita v Pavii
Literární hnutíromantismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tommaso Grossi (23. ledna 1791, Bellano10. prosince 1853, Milán) byl italský romantický básník a prozaik píšící v duchu romantického sentimentalismu.[1]

Roku 1810 dokončil studia práv na univerzitě v Pavii. Aktivně se zapojil do politického a kulturního života v Miláně. Přátelil se s Alessandrem Manzonim a Carlem Portou, jejichž tvorbu z části napodoboval a se kterými tvořil jakýsi romantický triumvirát v Lombardii.[2]

Zpočátku psal satirické básně a veršované novely v milánském nářečí, později přešel ke spisovné italštině a pod vlivem Manzoniho, za jehož epigona je považován, se věnoval historickým tématům. Jeho díla byla původně vysoce ceněna, později byla kritizována za sentimentálnost a za absenci vlastní umělecké síly.[2]

Roku 1838 se oženil, ukončil svou literární kariéru a až do své smrti pak pracoval v Miláně jako notář.[2] Zemřel na meningitidu a byl pohřben na hřbitově San Gregorio. Roku 1874 byly jeho ostatky přeneseny na milánský hřbitov Cimitero Monumentale.[3]

Tomasso Grossi
Básníkův hrob v Miláně
Básníkova socha v Bellanu v roce 1876
  • Prineide (1816, Na ministra Prinu), satirická báseň napsaná v milánském dialektu, která se týká tragického konce Giuseppeho Priny, ministra financí Italského království v letech 1804–1814. Po pádu Napoleona a následného konce království byl Prina, nespravedlivě obviněný ze zpronevěry, zlynčován davem. Satira, obsahující v rámci rozhovoru básníka s duchem ministra útoky na císaře Františka I. byla rozšířena v Miláně anonymně a za jejího autora byl nejprve považován Carlo Porta. Poté, co se Grossi přiznal, bylo mu prominuto.[4]
  • La fuggitiva (1816, Uprchlice), veršovaná novela napsaná v milánském dialektu, příběh dívky, která opustí svou rodinu, aby tajně následovala svého přítele a svého bratra, kteří vstoupili do Napoleonovy armády a kteří nakonec oba padli.
  • La pioggia d'oro (1817, Zlatý déšť), veršovaná novela napsaná v milánském dialektu.
  • Giovanni Maria Visconti (1818), divadelní hra o milánském vévodovi, napsaná v milánském dialektu společně s Carlem Portou.
  • Sestinn per el matrimoni del sur cont don Gabriel Verr con la sura contessina donna Giustina Borromea (1819), společně s Carlem Portou v milánském dialektu.
  • Ildegonda (1820), veršovaná novela napsaná ve spisovné italštině (všechna další díla pak psal Grossi již italsky) odehrávající se ve 13. století, jejímž obsahem je tragický milostný příběh.
  • In morte di Carlo Porta (1821, Na smrt Carla Porty), báseň.
  • I Lombardi alla prima crociata (1826, Lombarďané na první křížové výpravě), hrdinská poema.
  • Marco Visconti (1834), historický román napsaný pod vlivem Alessandra Manzoniho, Jde o sentimentální milostný příběh odehrávající se ve 14. století v Lombardii.
  • Ulrico e Lida (1837, Ulrico a Lida), veršovaná novela.

Film a televize

[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy