Václav Králík z Buřenic

Václav Králík z Buřenic
Václav Králík z Buřenic
	Václav Králík z Buřenic (kresba B. Paprockého, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Narození	1345
Úmrtí	12. září 1416 (ve věku 70–71 let); Svitavy
Povolání	probošt a politik
Nábož. vyznání	křesťanství
Funkce	administrátor diecéze
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Gerardův z Buřenic, zvaný Králík (Regulus; kolem 1345 – 12. září 1416) byl český prelát a donátor umění, 28. olomoucký biskup v letech 1413–1416.

Životopis

Pocházel z nemajetného rodu Vrapických z Buřenic, nižší šlechty v okolí Ledče nad Sázavou. Byl synem Gerarda z Buřenic. Narodil se mezi léty 1340–1350. Přesný rok narození není doložen. Studoval patrně na univerzitě v Římě, protože již roku 1370 se tam stal kaplanem biskupského chrámu Sv. Praxedy (Santa Prassede). Byl mimořádně schopným prelátem a diplomatem. Roku 1380 byl jmenován kanovníkem Královské kapituly na Vyšehradě, v 90. letech 14. století se postupně domohl řady dalších církevních úřadů a obročí. Získával je díky osobním kontaktům: byl přívržencem pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, důvěrným přítelem kardinála Pilea, a především oblíbencem krále Václava IV., jemuž vděčil za svou kariéru. Proto dostal přezdívku Králík (latinsky Regulus).

V letech 1390–1397 byl vyšehradským děkanem. Roku 1393 byl za podporu procesu s Janem Nepomuckým odměněn postem prvního sufragána (pomocného biskupa) pražské arcidiecéze pro západní Čechy. V letech 1396–1416 Byl členem královské rady, od roku 1397 zastával spojený úřad kancléře království českého a vyšehradského probošta, by také královým kaplanem. Papež Bonifác IX. jej 11. dubna 1397 na přímluvu krále jmenoval latinským patriarchou antiochijským a zároveň obdržel doživotně správu kláštera benediktinů v Kladrubech. V letech 1399–1401 byl kanovníkem a držitelem prebendy metropolitní kapituly svatovítské, od roku 1400 arciděkanem přerovským, děkanem v Kroměříži a nejvyšším písařem Království českého. Roku 1401 byl zvolen kanovníkem svatojiřským.

Olomouckým biskupem byl zvolen v roce 1413, ale v Olomouci často nepobýval, dával se zastupovat svým administrátorem. Zdržoval se většinou u královského dvora v Praze, v letech 1397–1412 ve svém proboštském domě na Vyšehradě, a od roku 1413 v biskupských rezidencích, zejména v Melicích u Vyškova, v Modřicích u Brna a v Kroměříži, či v Itálii.

K reformaci církve se Václav Králík na synodě ve Vyškově roku 1413 postavil záporně, když odmítl učení Johna Wycliffa o sedmi svátostech. K Janu Husovi se ovšem choval loajálně a k jeho stoupencům zaujal nerozhodný postoj. Kostnický koncil ho chtěl za netečnost hnát k odpovědnosti. Litomyšlský biskup Jan XII. Železný se chystal podat na biskupa žalobu, avšak Václav mezitím 12. 9. 1416 zemřel, pravděpodobně ve Svitavách.

Objednavatel výtvarného umění

Václav Králík se zasloužil zejména o výzdobu kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Roku 1397 dal obložit obraz zázračné, tzv. Dešťové Madony Vyšehradské stříbrnými zlacenými štítky se svými erby. Gotická madona a z ní sňatý stříbrný příkrov jsou dnes vystaveny v Národní galerii v Anežském klášteře v Praze.

Roku 1404 dal Králík vyzdobit kaple na jižní straně chrámové lodi Vyšehradské baziliky nástěnnými malbami, jež byly objeveny roku 1886 a bohužel znovu zabíleny. Podle tehdejšího popisu byly nalezeny výjevy Zmrtvýchvstání Krista, mariánské výjevy, sv. Kryštof, sv. Jiří v boji s drakem, sv. Vojtěch a v chóru dokonce iluzivní malba kanovnických lavic. Malbu doprovázely heraldické znaky Václava Králíka s iniciálami "wpa" (Wenceslaus patriarcha Antiochenus)a točenice s iniciálou krále Václava IV.

Další sochy či obrazy světců, jimiž se Králík obklopoval, dal postupně vyobrazit na pět typářů své osobní a úřední pečeti. Objednával si také iluminované rukopisy. Byl zejména ctitelem mariánským.

Biskup Václav dal nákladně vybudoval a vyzdobit také své dvě biskupské rezidence, zejména v Melicích u Vyškova. V souboru archeologických nálezů se dochovaly komorové kachle s Králíkovými heraldickými znaky, z nichž se podařilo rekonstruovat celá kamna.

Literatura

Antonín PODLAHA, Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum et aliorum... Capitulum metropolitanum Pragensis. Praha 1912, str. 76.
Karel STEJSKAL, Nástěnné malířství 2. poloviny 14. a počátku 15. století, in: Dějiny českého výtvarného umění, díl I, svazek I., Editoři Josef Krása a Rudolf Chadraba. Odeon Praha 1984
Milan M. BUBEN, Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, Logik s.r.o. Praha, 2000
Štěpán KOHOUT, in: Erwin Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches, díl. 2, str.517–518, ISBN 3-428-08422-5

Latinský patriarcha antiochijský
Předchůdce: Seguin d'Anthon	1397 – 1409/1416 Václav Králík z Buřenic	Nástupce: Jan

biskup olomoucký
Předchůdce: Konrád II. z Vechty	1412 – 1416 Václav Králík z Buřenic	Nástupce: kardinál Jan XII. Železný

Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů

BISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ		Znak olomouckého arcibiskupství

Olomoučtí biskupové (1063–1776)	1063–1085 Jan I. • 1088–1091 Vezel • 1091–1096 Ondřej • 1096–1099 Jindřich (?) • 1097/1099–1104 Petr I. • 1104–1126 Jan II. • 1126–1150 Jindřich Zdík • 1151–1157 Jan III. • 1157–1172 Jan IV. z Litomyšle • 1172–1182 Dětleb • 1182–1184 Pelhřim • 1184–1194 Kaim • 1194–1199 Engelbert • 1199–1201 Jan V. Bavor • 1201–1240 Robert Angličan • 1241–1245 Vilém • 1241–1245 Konrád z Friedberka • 1245–1281 Bruno ze Schauenburku • 1281–1302 Dětřich • 1302–1311 Jan VI. z Valdštejna • 1311–1316 Petr II. Andělův de Ponte Corvo • 1316–1326 Konrád I. Bavor • 1326–1333 Jindřich Berka z Dubé • 1334–1351 Jan VII. Volek • 1351–1364 Jan Očko z Vlašimi • 1364–1380 Jan IX. ze Středy • 1381–1387 Petr III. Jelito • 1387 Jan X. • 1388–1397 Mikuláš z Riesenburka • 1398–1403 Jan XI. Mráz • 1403–1408 Lacek z Kravař • 1409–1412 Konrád II. z Vechty • 1412–1416 Václav Králík z Buřenic • 1416–1430 Jan XII. Železný • 1416–1418 (Aleš z Březí) • 1430–1434 Kuneš ze Zvole • 1434–1450 Pavel z Miličína • 1450–1454 Jan XIII. • 1454–1457 Bohuslav ze Zvole • 1457–1482 Tas z Boskovic • 1483/1484–1490 Jan Filipec • 1487–1489 Jan XIV. Vitéz • 1489–1493 Ardicino della Porta ml. • 1493–1497 Jan XV. Borgia • 1497–1540 St. I. Thurzo • 1540–1541 Bern. Zoubek ze Zdětína • 1541–1553 Jan XVI. Dubravius • 1553–1565 Marek Khuen z Olomouce • 1565–1572 Vilém Prusinovský z Víckova • 1572–1574 Jan XVII. Grodecký • 1574–1575 Tomáš Albín z Helfenburka • 1576–1578 Jan XVIII. Mezoun z Telče • 1579–1599 St. II. Pavlovský • 1599–1636 František z Ditrichštejna • 1636–1637 Jan XIX. Arnošt z Plattenštejna • 1638–1662 Leopold I. Vilém (za něho administrovali: 1638 Ondřej Orlík, 1638–1640 Kašpar Karas, 1640–1642 Jan Kašpar Stredele, 1643–1646 Kašpar Karas, 1642–1650 Roderich Santhiller, 1650–1653 Jak. Merkurián, 1654–1664 Fr. Eliáš Kastelle) • 1663–1664 Karel I. Josef • 1664–1695 Karel II. z Lichtenst.-Castelcorna • 1695–1711 Karel III. Lotrin. • 1711–1738 Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu • 1738–1745 Jak. Arn. z Lichtenst.-Castelcorna • 1745–1758 Ferd. Jul. Troyer z Troyersteinu • 1758–1760 Leopold II. Fridrich z Egkhu • 1761–1776 Max. z Hamiltonu

Pomocní biskupové olomoučtí (1304–1777)	1304–1324 Martin z Brna • 1347 Dětřich z Portic • 1442–1482 Vilém z Kolína • 1482–1501 Ondřej Wismann • 1498 Konrád Altheimer z Vaserburgu • 1509–1529 Martin Göschl • 1547–1549 Martin Přemyslovic • 1551–1561 Václav • 1603–1607 Melchior Pyrnesius z Pyrnu • 1608–1617 Jan Křtitel Civalli • 1618–1628 Hynek Jindřich Novohradský z Kolovrat • 1629–1632 Caesar Nardus z Montopole • 1630–1639 Filip Fridrich Breuner • 1637–1642 Jan Kašpar Stredele z Montani a Bergenu • 1640–1646 Kašpar Karas z Rhomsteinu • 1639–1650 Zikmund Miutini ze Spillimbergu • 1652–1665 Jan Gobbar • 1665–1668 Bernard Bredimus (nepotvrzen Římem) • 1668–1669 Ondřej Dirre • 1670–1695 Jan Jos. Breuner • 1690–1692 Fr. Ant. von Losenstein (koadjutor) • 1696–1702 Ferd. Schröffel ze Schröffenheimu • 1703–1727 Fr. Julián von Braida • 1729–1748 Otto Honorius z Egkhu • 1749–1771 Jan Karel Leopold von Scherffenberg • 1771–1776 Jan Václav Xaver Frey von Freyenfels • 1775–1777 Matyáš Fr. Chorinský z Ledské

ARCIBISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ

Olomoučtí arcibiskupové (od r. 1777)	1. 1777–1811 Antonín Theodor z Colloredo-Waldsee • 2. 1811–1819 Maria Tadeáš z Trauttmansdorffu • 3. 1819–1831 Rudolf Jan • 4. 1832–1836 Ferdinand Maria Chotek • 5. 1836–1853 Maxmilián Josef Sommerau-Beckh • 6. 1853–1892 Bedřich z Fürstenberka • 7. 1893–1904 Theodor Kohn • 8. 1904–1915 František Saleský Bauer • 9. 1916–1920 Lev Skrbenský z Hříště • 10. 1921–1923 Antonín Cyril Stojan • 11. 1923–1947 Leopold Prečan • 12. 1948–1961 Josef Karel Matocha • 1973–1987 ap. admin. Josef Vrana • 13. 1989–1991 František Vaňák • 14. 1992–2022 Jan Graubner • 15. od 2024 Josef Nuzík

Pomocní biskupové olomoučtí (od r. 1779)	1779–1800 Karel Godefried z Rosenthalu • 1801–1812 Alois Jos. Krakovský z Kolovrat • 1817–1830 Ferdinand Maria Chotek • 1832–1868 Rudolf von Thyssebaert • 1831 Fr. Ant. Gindl • 1837–1838 Alois Jos. Schrenk • 1839–1841 Ant. Arnošt Schaffgotsche • do 1851 Ignaz Feigerle • 1880–1895 Gustav de Belrupt-Tyssac • 1904-1905 Jan Weinlich • 1904–1925 Karel Wisnar • 1906–1912 Vilém Blažek • 1922–1944 Jos. Schinzel • 1927–1938 Jan Stavěl • 1941–1969 St. Zela • 1943–1947 Jos. Martin Nathan • 1949–1965 Fr. Tomášek • 1990–1992 Jan Graubner • 1990–2017 Jos. Hrdlička • 2017–2024 Jos. Nuzík • od 2017 Ant. Basler

^Pozn. kurz. = pomocný biskup, administrátor a ostatní; tuč. kurz. = arcibiskup; tuč. = kardinál

Životopis

Objednavatel výtvarného umění

Literatura

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.