Velký Ljachovský ostrov
| Velký Ljachovský ostrov | |
|---|---|
 | |
 | |
  Velký Ljachovský ostrov na mapě Sachy | |
| Lokalizace | Východosibiřské moře |
| Stát |  Rusko |
| • republika | Sacha |
| • Souostroví | Novosibiřské ostrovy |
| • Ostrovní skupina | Ljachovské ostrovy |
| Topografie | |
| Rozloha | 4 600 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 73°26′ s. š., 142° v. d. |
| Nejvyšší vrchol | (311 m n. m.) |
| Osídlení | |
| Počet obyvatel | neobydleno (1.1.2021) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Velký Ljachovský ostrov (rusky Большой Ляховский остров) je největším ostrovem ve skupině Ljachovských ostrovů (Novosibiřské ostrovy). Velký Ljachovský ostrov je součástí chráněné zóny Státní přírodní rezervace Ústí Leny.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Ostrov je od asijské pevniny oddělen na jihu průlivem Dmitrije Laptěva a od Malého Ljachovského ostrova průlivem Eterikan. Rozloha ostrova je 4 600 km2. Nejzápadnějším bodem je mys Kigiljach a nejvýchodnějším bodem je mys Šalaurova. Nejvyšším bodem je hora Emij-Tas v jižní části ostrova s výškou 311 m.
Velký Ljachovský ostrov je vidět za dobrého počasí až z mysu Severní nos. Vypadá jak velká rovná plocha s výraznými čtyřmi plochými, skalnatými žulovými vrcholy. Četné bystřiny a říčky stékající z vrcholků a zařezávající se hluboko do těchto měkkých vrstev rozdělily ostrov na mnoho menších kopců téměř bez rostlinstva. Mezi největší řeky na ostrově patří Velký Eterikan a Bludnaja (Marnotratná řeka). Za krátkého léta pokrývá povrch ostrova jílovitá, mechem porostlá tundra s roztroušenými sněhovými závějemi v hlubších stržích a dolinách ve svazích, obrácených k severu.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Ostrov byl poprvé objeven a prozkoumán ruskými kozáky v čele s Jakovem Permjakovem a Merkurijem Vaginem v roce 1712. V roce 1760 pobřeží ostrova zmapovala výprava obchodníků Afanasije Bachova a Nikity Šalaurova.[1] Ostrov byl pojmenován na počest Ivana Ljachova, který se zde v letech 1770–1775 zabýval sběrem mamutích klů. Mezi prvními ruskými lovci se ostrov často nazýval Blízký ostrov, protože byl nejblíže k pevnině.
V roce 2015 bylo na Velkém Ljachovském ostrově nalezeno šest mamutů, přičemž kůže jednoho z nich může být použita pro klonování mamuta v rámci projektu Mammoth Revival.[2] V roce 2020 byl na ostrově nalezen jeskynní medvěd z doby ledové,[3] extrémně nízké teploty, které na ostrově panují, pomohly zachovat měkkou tkáň medvěda po dobu 3460 let. Vůbec poprvé se do rukou vědců dostalo mrtvé tělo takového zvířete s měkkými tkáněmi a začátkem roku 2023 mohla být provedena jeho pitva.[4]
Objevené pozůstatky mamutů dokazují, že v minulosti muselo být na ostrově dostatek trávy, aby se tam tato velká zvířata uživila. Ostrov v minulosti nebyl tedy tak zaledněn jak v posledních staletích.[5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Большой Ляховский na ruské Wikipedii.
- ↑ Шалауров Никита Павлович. gpavet.narod.ru [online]. 2013-11-05 [cit. 2023-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ РОССИИ, Министерство образования и науки. Северо-Восточный федеральный университет им. М.К. Аммосова, СВФУ. Министерство образования и науки Российской Федерации [online]. 23 августа 1956г. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online.
- ↑ Ice Age Cave Bear Found Exquisitely Preserved in Siberian Permafrost. Gizmodo [online]. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sibiřská zima dokonale zachovala mumii medvědice skoro 3500 let. Pitva ukázala, že se neliší od dnešních. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2023-02-24]. Dostupné online.
- ↑ ANDREJEVA, Jekaterina Vladimirovna. Atlantida - hledání ztraceného světa. 1. vyd. Praha: Lidová demokracie, 1966. 160 s. S. 113.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Velký Ljachovský ostrov na Wikimedia Commons