Vok II. z Rožmberka
| Vok II. z Rožmberka | |
|---|---|
| 5. vladař domu rožmberského | |
| Ve funkci: 1475 – 4. prosinec 1493 | |
| Předchůdce | Jindřich V. z Rožmberka |
| Nástupce | Petr IV. z Rožmberka |
| Zemský hejtman | |
| Narození | 18. července 1459 |
| Úmrtí | 1. září 1505 (ve věku 46 let) |
| Místo pohřbení | Rožmberská hrobka |
| Choť | Markéta z Gutštejna († před 1528) |
| Rodiče | Jan II. z Rožmberka († 1472) Anna Hlohovská († 1483) |
| Děti | Jan III. z Rožmberka Jošt III. z Rožmberka |
| Příbuzní | bratr: Jindřich V. z Rožmberka (1456–1489) sestra: Kateřina z Rožmberka (1457–1521) švagr: Petr II. Holický ze Šternberka († 1514) sestra: Markéta, klariska v Č. Krumlově (* 1460) sestra: Barbora z Rožmberka (1460 – po 1474) švagr: Jan V. z Biberštejna († 1490) bratr: Petr IV. z Rožmberka (1462–1523) sestra: Hedvika z Rožmberka (1464–1520) švagr: Volf z Grafeneggu švagr: Dobeš z Boskovic švagr: Řehoř ze Starhembergu sestra: Eliška z Rožmberka (1466–1507) švagr: Jindřich Prueschink z Hardeggu († 1510) bratr: Oldřich III. z Rožmberka (1471–1513) |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vok II. z Rožmberka (německy Wok II. von Rosenberg; 18. července 1459 – 1. září 1505)[1] byl český šlechtic z rodu Rožmberků a v letech 1475–1493 vladař domu rožmberského.
Život
[editovat | editovat zdroj]Vokovými rodiči byli Jan II. z Rožmberka († 1472) a Anna Hlohovská († 1483).[2] Po smrti otce v roce 1472 se nástupcem stal Vokův starší bratr Jindřich V. Pravděpodobně proto, že byl mentálně nedostatečný, účastnil se řízení dominia od počátku roku 1475 Vok, na kterého bylo nakonec v srpnu téhož roku převedeno vladařství na tři roky. Krátce nato Vok a jeho sourozenci požádali svého strýce Bohuslava ze Švamberka, aby převzal opatrovnictví rodinného majetku na šest let.[2] Smlouva byla podepsána 11. prosince 1475.
Aby získal politické a společenské dovednosti, odebral se Vok na dvůr bavorského vévody Ludvíka Bavorsko-Landhutského a jeho syna Jiřího. Stejně jako jeho otec stranil i Vok českému protikráli Matyáši Korvínovi.[3] Poté, co Matyáš nechal ubytovat uherské žoldáky v Českých Budějovicích a oni začali rabovat nejen majetek svých odpůrců, ale i Rožmberků, obrátil se opatrovník Bohuslav ze Švamberka proti Matyášovi Korvínovi. Matyáš však nechal 30. června 1478 s pomocí Jaroslava z Boskovic Bohuslava zajmout a převézt na uherskou pevnost Diósgyőr. Teprve na začátku léta 1479 byl po intervenci českého krále Vladislava II. prostřednictvím kutnohorského mincmistra a karlštejnského purkrabí Beneše z Veitmile propuštěn.[4] Kvůli těmto nepříjemnostem se Vok vrátil a zprostil Bohuslava ze Švamberka opatrovnictví, které nemohl kvůli svému uvěznění vykonávat. Vok převzal vladařství, obrátil se proti Matyášovi Korvínovi a podporoval krále Vladislava II.
V roce 1479 Matyáš Korvín přizval Voka do Olomouce k jednání mezi dvěma králi, na kterém byl uzavřen olomoucký mír. Korvín se vzdal dalších nároků v Čechách, ale ponechal si vedlejší země Moravu, Slezsko, Horní a Dolní Lužici. Rovněž bylo dohodnuto, že území toho, kdo zemře dříve, připadne druhé straně. Podle této smlouvy přešla po Korvínově smrti v roce 1490 jeho území včetně nároku na uherský trůn na Vladislava II. Vok II. z Rožmberka a další tři šlechtici byli jmenováni zemskými hejtmany.[3] Dne 18. září 1490 se zúčastnil korunovace Vladislava jako uherského krále ve Stoličném Bělehradě.
V roce 1484 uzavřel na komorním hradě v Kolíně dohodu o vzájemném děděním se Švamberky, přestože se Švamberkové Rožmberkům nemohli rovnat. Dohoda byla uplatněna po vymření Rožmberků v roce 1611.[3][4]
Za Vokovy vlády začali Rožmberkové s rozvojem rybníkářství v Třeboňské pánvi,[3] kde nechali mimo jiné založit rybníky Dehtář a Velký Tisý. U Třeboně nechal vybudovat rybník Koclířov a rozšířit Opatovický rybník.[5] Ve Vokových službách pracoval rybníkář Josef Štěpánek Netolický († 1538).[5]
Ze zdravotních důvodů Vok 4. prosince 1493 předal vladařství svému bratru Petrovi IV. z Rožmberka.[3] Pro sebe si však ponechal Třeboň, kde se usadil,[3] patronát nad klášterem v Borovanech, tvrz ve Vidově, vesnici Homole a poddané a pozemky panství Maškovec. Současně rezignoval na úřad zemského hejtmana,[3] o čemž informoval krále Vladislava 5. prosince 1493.
Po Vokově smrti v roce 1505 byl jeho majetek znovu začleněn do rožmberského dominia. Po smrti bezdětného Petra IV. z Rožmberka přešel zpět na Vokovy syny.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Vok se 13. ledna 1483 oženil s Markétou z Gutštejna († před 1528),[3] dcerou nejvyššího komorníka[zdroj?] Českého království, Buriana II. z Gutštejna († 1488) a jeho manželky Zdeňky (Sidonie) z Ortenburgu († po 1493). Po Vokově smrti se Markéta znovu provdala za Alexeja Dobrohorsta z Ronšperka († 1528), který vlastnil zámek Prostiboř. Z Vokova manželství s Markétou vzešlo pět synů a jedna dcera:[1][3]
- 1. Jan III. (24. 11. 1484 – 29. 2. 1532), český velkopřevor johanitů (1511–1532), 8. vladař domu rožmberského (1526–1532)
- 2. Jindřich VI. (14. 3. 1487 – 16. 4. 1494)
- 3. Jošt III. (30. 6. 1488 Český Krumlov – 15. 10. 1539 Český Krumlov), 9. vladař domu rožmberského (1532–1539)
- 1. ∞ (únor 1529 Český Krumlov) Bohunka "Vendelína" ze Starhembergu († 27. 1. 1530)
- 2. ∞ (17. 7. 1531 Augsburg) Anna z Rogendorfu († 5. 9. 1562 Český Krumlov)
- 4. Zdeňka (neboli Sidonie, případně Zikuna)
- 5. Petr V. (17. 12. 1489 – 6. 11. 1545), 10. vladař domu rožmberského (1539–1545)
- 6. Jindřich VII. (15. 1. 1496 – 15. 8. 1526), 7. vladař domu rožmberského (1523–1526)
- 1. ∞ (7. 11. 1520) Magdaléna ze Šternberka († 28. 6. 1521)
- 2. ∞ (26. 11. 1522) Anna z Hradce (asi 1497 – po 5. 10. 1570)
Čtyři synové se stali rožmberskými vladaři.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wok II. von Rosenberg na německé Wikipedii.
- ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Rožmberk 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-04-11 [cit. 2020-07-19]. Dostupné online.
- ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 51. Dále jen Jihočeské dominium.
- ↑ a b c d e f g h i Jihočeské dominium, s. 52
- ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Rožmberkové: První po českém králi. Praha: Euromedia Group, 2020. 200 s. ISBN 978-80-242-6362-5. S. 67. Dále jen Rožmberkové: První po českém králi.
- ↑ a b Rožmberkové: První po českém králi, s. 69
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 51–52.
- JUŘÍK, Pavel. Rožmberkové: První po českém králi. Praha: Euromedia Group, 2020. 200 s. ISBN 978-80-242-6362-5. S. 67–69.
- KUBÍKOVÁ, Anna. Rožmberské kroniky: Krátky a summovní výtah od Václava Březana. České Budějovice: Veduta, 2005. ISBN 80-86829-10-3.
