Přeskočit na obsah

Zasnoubení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Žena a muž si vyměňují zásnubní prsteny
Muž žádá ženu o ruku

Zasnoubení (latinsky sponsalia) je slib dvou osob (snoubenci) o tom, že spolu vstoupí do manželství. Jde vlastně o určitou přípravnou fázi před uzavřením manželství, v České republice právně neupravenou.[1] Upraveno je ale např. v kanonickém právu a zakládá překážku manželství „impedimentum publicae honestatis“.[2]

Vývoj zásnubních formalit v českých zemích

[editovat | editovat zdroj]

V českých zemích je pojem zásnub znám už od středověku, kdy se zasnubovali (a zásnuby též rušili) představitelé vládnoucích rodů.[3] Ještě v první polovině dvacátého století měly zásnuby formu zásnubní hostiny. Ta byla intimnější než svatba. Oznámení zásnub se zpravidla nedělo v tisku, což je vidět z poměru zveřejněných zásnubních a svatebních oznámení.[4] Zásnubní hostinu pořádali rodiče snoubenky.[5] V současné době se výraz zasnoubení či zásnuby používá nejen pro takto formálně organizovanou slavnost, ale i tehdy, požádá-li muž o ruku ženu pouze v její společnosti a rodičům je zasnoubení oznámeno následně.[6]

Právní hledisko v českých zemích

[editovat | editovat zdroj]

Institut zasnoubení jako smlouvu o smlouvě budoucí znalo již římské právo (sponsalia sunt mentio et repromissio nuptiarum futurarum).[2] Za právní institut zasnoubení považoval také obecný zákoník občanský z roku 1811, který však přesto výslovně stanovil: „Zasnoubení čili zatímní slib vstoupiti v manželství, nechť byl dán nebo přijat za jakýchkoliv okolností nebo podmínek, nezpůsobuje právního závazku, ani uzavříti manželství samo, ani plniti, co pro případ odstoupení bylo vymíněno.“[7] Tehdejší právní úprava nicméně s takovým slibem některé právní následky spojovala, např. právo snoubenky na věno a snoubence na výbavu od svých rodičů nebo možnost uzavřít svatební smlouvu a v případě zrušení zasnoubení právo na náhradu nezaviněné skutečné škody a právo požadovat zpět poskytnuté dary.[8]

Pozdější české právní úpravy již zasnoubení jakožto právní institut neznaly. Zákon o právu rodinném z roku 1949 ještě používal pojem „snoubenci“,[9] ale zákon o rodině z roku 1963 už muže a ženu, kteří chtěli uzavřít manželství, označoval jako „občany“.[10] Zasnoubení se do českého práva vrátilo až roku 1998,[11] avšak opět jen jako právně nezávazná dohoda o uzavření manželství. Obdobně zasnoubení pojímá i občanský zákoník, který roku 2014 zákon o rodině nahradil. Podle něj platí, že snoubenci jsou muž a žena, kteří spolu hodlají vstoupit do manželství.[12] Zákon po snoubencích ale vyžaduje pouze to, aby před uzavřením manželství navzájem poznali svůj zdravotní stav a aby zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů a bydlení.[13] I tato právní norma je ale jen deklaratorní, mající více morální rozměr než právní – její nedodržení totiž nemá na platnost manželství vliv. Je jí spíše zdůrazněn význam manželství ve smyslu životního společenství a zdravého prostředí pro založení rodiny.[14] Zasnoubení tak sice nemá žádné právní následky, je právně nevynutitelné, přesto je jako předchozí dohoda předpokladem k tomu, aby k uzavření manželství následně došlo.[15]

  1. Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655–975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, ISBN 978-80-7400-795-8, str. 197.
  2. a b Zdeňka Králíčková: Předmanželská smlouva de lege lata a rekodifikace českého rodinného práva. In Právní rozhledy č. 6/2003, s. 263 a násl.
  3. Acoma. Václav III. [online]. E-stredovek.cz [cit. 2017-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-23. 
  4. Zprávy osobní a rodinné. Národní listy. 14. 8. 1921, s. 5. Dostupné online. 
  5. Guth-Jarkovský: Zprávy osobní a rodinné/Zasnoubení. Národní listy (Příloha). 8. 5. 1921, s. 4. Dostupné online. 
  6. BERANOVÁ, Adéla. Etiketa: Zásnuby a která pravidla zasnoubení je dobré znát. WeddingMag [online]. 2014-09-07 [cit. 2017-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-28. 
  7. § 45 císařského patentu ze dne 1. června 1811, č. 946/1811 ř. z., obecný zákoník občanský (dále jen jako „obecný zákoník občanský“).
  8. § 46, § 1217, § 1220, § 1231 a § 1247 obecného zákoníku občanského.
  9. Např. § 1 odst. 2 zákona ze dne 7. prosince 1949, č. 265/1949 Sb., o právu rodinném.
  10. § 2 zákona ze dne 4. prosince 1963, č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění do 31. července 1998.
  11. Zákon ze dne 3. dubna 1998, č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů.
  12. § 656 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  13. § 665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  14. Milana Hrušáková a kolektiv: Zákon o rodině, Zákon o registrovaném partnerství, komentář. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 6–7, ISBN 978-80-7400-061-4
  15. Milana Hrušáková. Heslo „Zasnoubení“. Právnický slovník, 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-059-1

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy