Zelená politika
Zelená politika (také zelená ideologie) je politická ideologie, jejímž cílem je vytvoření ekologicky a sociálně udržitelné společnosti. Je založena na zásadách sociálního liberalismu, environmentalismu, subsidiarity a občanské společnosti. V Evropě patří zelené strany k hlavním podporovatelům integrace národních států.[zdroj?]
Její základy byly položeny v 70. letech, tedy v době, kdy začaly vznikat první zelené politické strany. V roce 1979 byla založena nejúspěšnější z nich – němečtí Die Grünen – Zelení.
Podporovatelé zelené politiky a politické strany zaměřené na tuto ideologii si obecně říkají zelení. Sdílí společný pohled na svět založený na ekologii, ochraně přírody, environmentalismu, feminismu, na podpoře pacifismu, občanských svobod, sociální spravedlnosti, nenásilí a sociálního progresivismu. Dělí se na hlubinné ekology (orientují se pouze na ekologické otázky) a sociální ekology.
Zelenou politiku není možné jednoznačně zařadit na politickou levici, střed či pravici (ostatně řada zelených politiků odmítá toto dělení heslem nejsme ani vpravo, ani vlevo, ale vpředu).[1] Vedle převážně levicově chápaných hnutí s kořeny ze 70. a 80. let 20. století vznikly i pravicověji orientované směry – zelený konzervatismus nebo ekokapitalismus.
Většina zelených politických stran je členem jedné ze čtyř kontinentálních federací (Africká federace zelených stran, Americká federace zelených stran, Asijsko-pacifická zelená síť, Evropská strana zelených), které dohromady tvoří organizaci Global Greens.
Priority
[editovat | editovat zdroj]Zelení politikové v průběhu desetiletí vývoje této ideologie dopracovali k několika základním principům. Němečtí Die Grünen zformulovali v 70. letech 20. století čtyři pilíře zelené politiky:
V roce 1984 došlo v USA v rámci Green Committees of Correspondence k rozšíření čtyř pilířů na desatero klíčových hodnot zelené politiky:[2]
- Ekologické myšlení
- Sociální spravedlnost
- Účastnická demokracie
- Nenásilí
- Decentralizace
- Komunitně orientovaná ekonomika
- Postpatriarchální hodnoty (resp. feminismus)
- Respekt k odlišnosti
- Globální odpovědnost
- Zaměření na budoucnost
V roce 2001 došlo k vytvoření Global Greens jako mezinárodního zeleného hnutí. Charta tohoto uskupení obsahuje šest zásad Global Greens:
- Ekologické myšlení
- Sociální spravedlnost
- Účastnická demokracie
- Nenásilí
- Udržitelný rozvoj
- Respekt k odlišnosti
Historie hnutí
[editovat | editovat zdroj]V celosvětovém měřítku první zelenou politickou stranou byla australská United Tasmania Group. Byla založena v březnu 1972. Měla lokální cíl – zabránit odlesnění rozsáhlé oblasti Tasmánie kvůli stavbě přehrady s hydroelektrárnou na místě původního jezera Pedder. Přestože v celostátních volbách dosáhla zisku pouhých 3 %, posun otázek ochrany přírody z čistě občanských organizací na politický subjekt inspiroval ekologicky orientovaná hnutí v celém světě. V květnu 1972 vznikla na Novém Zélandu Values Party, první celostátní politická strana vyznávající hodnoty zelené ideologie. O rok později – v roce 1973 – vznikla ve Spojeném království strana PEOPLE (hájící nulový růst), od roku 1975 zvaná Ekologická strana.
Roku 1973 přichází ropný šok, který vyvolala jomkipurská válka. Ropné embargo zasáhne především USA a Spojené království. V USA začíná Amory Lovins pro alternativní zdroje razit politiku „Soft energy path“ a jeho kniha v německé verzi „Sanfte Energie“ ovlivní vývoj v Německu. Tam roku 1977 vzniká Öko-Institut, který roku 1980 vydává zprávu „Energiewende – Wachstum und Wohlstand ohne Erdöl und Uran“. Dlouhodobě nejúspěšnější zelenou stranou jsou němečtí Zelení, oficiálně založení roku 1980. Původní předvolební koalice řady sdružení a hnutí pro volby do Evropského parlamentu v roce 1979 se na společné konferenci shodla na Čtyřech pilířích Strany zelených. Nově vzniklá strana získala ve volbách do Spolkového sněmu 5,7 % hlasů a obsadila 28 křesel. Zásady obsažené ve čtyřech pilířích, označení strany a logo s motivem slunečnice se staly ideologickým základem pro zelené strany v Evropě i v dalších částech světa.
Zelení a jejich vliv na vnější politiku
[editovat | editovat zdroj]Zelená ideologie měla významný vliv na řadu ideologických směrů – mj. ekosocialismus, ekoanarchismus, ekofeminismus nebo ekofašismus. Nakolik jsou tyto směry součástí zelené ideologie je předmětem veřejných debat.
Zelení a koalice
[editovat | editovat zdroj]Pro spojení zelených s levicí se vžil název Rudozelená koalice (anglicky Red-green alliance), spojení s pravicí Modrozelená koalice (Blue-green alliance). Některé zelené strany a hnutí pravolevé dělení odmítají a pokoušejí se tvořit zelené ekologické bloky mezi levicí a pravicí, popřípadě se od obou pólů naprosto distancují.
Eko-socialismus
[editovat | editovat zdroj]Eko-socialisté představují levicový proud spojující environmentalismus a socialismus. Původně vycházejí z názorů studentských hnutí z 60. let: odmítají kapitalismus, zároveň se stavěli proti komunistickým režimům (hodnotili je jako byrokratické karikatury socialismu). V některých zemích, kde komunisté opustili prosovětskou linii, došlo ke jejich sloučení se zelenými, čímž vznikla zelená levice.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b PEČÍNKA, Pavel. Zelená zleva?: Historie ekologických stran v Evropě. [s.l.]: G plus G ISBN 80-86103-58-7.
- ↑ Desatero klíčových hodnot zelené politiky. www.gp.org [online]. [cit. 2011-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-05.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zelená politika na Wikimedia Commons
