Proč tedy máme vést čistý život? Proto, abychom jím byli spaseni? Ne, nýbrž proto, abychom sloužili svému bližnímu.[4] — Martin Luther, Weimarer Ausgabe
V prostředí těch chudých a jaksi strojově vlídných proletářů byl jsem nějak nesvůj. Všichni z nich hladoví po spáse, to mi bylo zřejmé, leč věřili v zaklínadla, neboť slyšíce určitá slova, jako socialismus, proletariát, revoluce, usmívali se vizionářsky a kývali žalmisticky hlavami jako ortodoxní židé v synagoze, když odpovídají vzrušeným halekáním a ukláněním předzpěvu svého kantora. Ne, nebylo mi dvakrát dobře v tomto prostředí, jež mi připomínalo naše tajné loupežnické schůze před deseti dvanácti lety. Ale zde nepřitakaly vzrušeně sým vůdcům a podvůdcům děti, nýbrž dospělí lidé, jejichž zapeklitá pověrčivost a zaklínací modloslužba jim ubíraly na dospělosti.[5] — Egon Hostovský, Všeobecné spiknutí
… vykročení ke spáse míří k cestám křížovým a nikoli k bezbolestným chytračením.[6] — Egon Hostovský, Všeobecné spiknutí
Encyklopedický článek Spása ve Wikipedii