Hamlet: Být či nebýt – to je oč tu běží: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, spát – a je to. Spát – a navždy ukončit úzkost a věčné útrapy a strázně, co údělem jsou těla – co si můžeme přát víc, po čem toužit? – Zemřít, spát – spát, možná snít – a právě v tom je zrada. Až ztichne vřava pozemského bytí, ve spánkusmrti můžeme mít sny – to proto váháme a snášíme tu dlouhou bídu, již se říká život. Neboť kdo vydržel by kopance a výsměch doby, aroganci mocných, průtahy soudů, znesvěcenou lásku, nadutost úřadů a ústrky, co slušnost věčně sklízí od lumpů, když pouhá dýka srovnala by účty, a byl by klid? Kdo chtěl by nést to břímě, úpět a plahočit se životem, nemít strach z toho, co je za smrtí, z neznámé krajiny, z níž poutníci se nevracejí. To nám láme vůli – snášíme radši hrůzy, které známe, než abychom šli vstříc těm neznámým. Tak svědomí z nás dělá zbabělce a zdravá barva rozhodného činu se roznemůže zbledlou meditací, záměry velké významem a vahou se odvracejí z vytčeného směru a neuzrají v čin.[4] — William Shakespeare, Hamlet
Nezůstaneme [na místě] proto, že bychom milovali určité lidi; odcházíme proto, že nenávidíme některé jiné. Je to jen ošklivost, co vás nutí jednat. Jsme zbabělci. On ne reste pas parce qu'on aime certaines personnes ; on s'en va parce qu'on en déteste d'autres. Il n'y a que le moche qui vous fasse agir. On est lâche.[5] — Boris Vian, Srdcerváč
Skutečný hrdina se stal hrdinouomylem; přitom vždy snil o tom, být skutečným zbabělcem, jakými jsou všichni ostatní. The real hero is always a hero by mistake; he dreams of being an honest coward like everybody else.[6] — Umberto Eco, Il costume di casa
Slovníkové heslo zbabělec ve Wikislovníku