Uhličitan zinečnatý

chemická sloučenina

Uhličitan zinečnatý (chemický vzorec ZnCO3) je bílá až šedá práškovitá látka, prakticky nerozpustná ve vodě, ovšem rozpustná v roztocích kyselin, zásad nebo čpavku. V přírodě se vyskytuje v podobě minerálu smithsonitu. Při zahřátí na teplotu nad 490 °C dochází k jeho rozkladu na oxid zinečnatý (ZnO) a oxid uhličitý (CO2).

Uhličitan zinečnatý
Zn2+
Zn2+
Uhličitan
Uhličitan
Obecné
Systematický názevUhličitan zinečnatý
Anglický názevZinc carbonate
Německý názevZinkcarbonat
Sumární vzorecZnCO3
Vzhledbílá až šedá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS3486-35-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)222-477-6
PubChem19005
Vlastnosti
Molární hmotnost125,39 g/mol
Teplota rozkladu490 °C
Hustota3,8 g/cm³
Index lomun=1,875
nDm= 1,633
Tvrdost4–4,5
Rozpustnost ve vodě0,006 7 g/100 g
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny
zásady
roztok čpavku
kapalný amoniak (ne)
Součin rozpustnosti2,09×10−11
Relativní permitivita εr7,8
6
Měrná magnetická susceptibilita1,79×10−6 cm3 g−1 (řádná)
1,06×10−6 cm3 g−1 (mimořádná)
Struktura
Krystalová strukturaklencová
Hrana krystalové mřížkya= 592,8 pm
α= 103°27´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−740,57 kJ/mol
Standardní molární entropie S°92,9 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−666,7 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,708 9 J K−1 g−1
Bezpečnost
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
R-větyR50/53
S-větyS60, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příprava

editovat

Je možné jej připravit srážením rozpustných zinečnatých solí roztokem rozpustného uhličitanu nebo zaváděním plynného oxidu uhličitého do roztoků rozpustných zinečnatých solí. Vždy se ovšem jedná o reakci zinečnatého kationu s uhličitanovým anionem za vzniku nerozpustného uhličitanu zinečnatého (poslední rovnice znázorňuje iontový průběh reakce).

 
 
 

Využití

editovat

Využívá se jako bílý pigment k barvení a potisku textilu a k přípravě oxidu zinečnatého (ZnO), který se také využívá jako pigment, ale v malířství pod názvem zinková běloba. Přidává se jako plnivo do léčiv a využívá se k adsorpci sulfanu v hlubokých studních. Využívá se také jako aktivátor vulkanizačního procesu k výrobě pryže z latexu.

Reference

editovat
  1. a b Zinc monocarbonate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 2. díl, 1. vydání 1961
  • GREENWOOD, N. N; EARNSHAW, A. Chemie prvků II. 1. čes. vyd. Praha: Informatorium, 1993. ISBN 80-85427-38-9. S. 1320–1374. 

Externí odkazy

editovat
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy