Přeskočit na obsah

Bimetalismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o měnovém standardu. O minci ražené ze dvou různých kovů pojednává článek Bimetalová mince.
Zlatá mince 20 franků a stříbrná 5 franků, období Druhé Francouzské republiky. Hmotnost 6,41 g a 24,94 g. Tento poměr zlata ke stříbru (1:15,5) a hmotnosti mincí později přijala Latinská měnová unie.

Bimetalismus je v ekonomii měnový standard při kterém hodnota měnové jednotky může být vyjádřena určitým množstvím jednoho ze dvou měnových kovů (obvykle zlata a stříbra). Poměr hodnot těchto dvou kovů je pevně stanoven.[1][2] Další měnové standardy jsou monometalismus, kdy je hodnota měnové jednotky vyjádřena množstvím a ryzostí jednoho kovu (obvykle zlata nebo stříbra),[2][3] a trimetalismus, kdy jsou používány tři kovy (např. zlato, stříbro a měď).[3]

Pro vědecké účely se někdy rozlišuje „pravý“ bimetalismus, kdy je garantováno, že jak zlaté, tak stříbrné peníze jsou zákonným platidlem v neomezeném množství a že zlato a stříbro jsou přijímány k ražbě mincí vládními mincovnami v neomezeném množství.[4][5] To jej odlišuje od „částečného standardního“ bimetalismu, kde jsou zákonným platidlem mince z obou měnových kovů, ale pouze jedny jsou neomezeně raženy (např. peníze Francie, Německa a Spojených států po roce 1873), a od „obchodního“ bimetalismu, kde jsou volně raženy mince z obou kovů, ale pouze jedny jsou zákonným platidlem a druhé se používají jako „obchodní peníze“ (např. většina peněz v západní Evropě od 13. do 18. století). Ekonomové dále rozlišují právní bimetalismus, kdy jsou směnný poměr mezi měnovými kovy a další podmínky dány zákonem, a de facto bimetalismus, kdy systém funguje bez zásahu státní autority.

V bimetalickém měnovém systému nemusí být nutně k ražbě mincí používány pouze dva kovy. Například ve Francii byla za 3. republiky na konci 19. století až do počátku 20. století používána kromě zlata a stříbra i měď (přesněji bronz – slitina mědi s cínem a zinkem) pro mince s nominální hodnotou 1, 2, 5 a 10 centimů (= setina franku). Nominální hodnota těchto mincí však nebyla dána cenou a hmotností použitého kovu.[6] Kromě toho Banque de France emitovala papírové bankovky, které však byly volně směnitelné za zlato.[zdroj?]

V ekonomické historii se největší diskuze o užívání bimetalismu vedly koncem 19. století ve Spojených státech, které v té době disponovaly velkými zdroji jak zlata, tak stříbra.

Bimetalický měnový systém může být nestabilní, často přechází v monometalismus.[7] Vzhledem ke kolísání tržní ceny používaných kovů, kov s tržní hodnotou vyšší než jeho hodnota v měně je častěji používán jako kov a je stahován z oběhu jako měna (Greshamův zákon). Ve Spojených státech se toto se přihodilo v průběhu 19. století a z oficiálního bimetalického standardu se stal fakticky stříbrný standard.[zdroj?] Na druhou stranu v Latinské monetární unii při poklesu ceny stříbra obchodníci preferovali platbu ve zlatých mincích a systém de-facto přešel na zlatý standard.[8]

Numerické modelování ukázalo, že bimetalismus může být dlouhodobě stabilní. Jeho výhodou je stabilizace cenové hladiny. Monometalismus však vede k vyššímu blahobytu.[4][5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bimetalism na anglické Wikipedii.

  1. Bimetalismus. numismatika-ostrava.cz [online]. Numismatika Ostrava [cit. 2024-07-19]. Dostupné online. 
  2. a b VON MISES, Ludwig. Lidské jednání: Pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut, 2006. xxviii + 962 s. Dostupné online. ISBN 80-86389-45-6. Kapitola Slovník pojmů k Lidskému jednání, s. 858. 
  3. a b Monometalismus. numismatika-ostrava.cz [online]. Numismatika Ostrava [cit. 2024-07-19]. Dostupné online. 
  4. a b VELDE, François R.; WEBER, Warren E. A Model of Bimetallism. S. 1210–1234. Journal of Political Economy [online]. The University of Chicago Press, 2000-12 [cit. 2024-10-04]. Roč. 108, čís. 6, s. 1210–1234. Dostupné online. DOI 10.1086/317687. (anglicky) 
  5. a b VELDE, François R.; WEBER, Warren E. A Model of Bimetallism. minneapolisfed.org [online]. Federal Reserve Bank of Minneapolis, Research Department, 1998-08-01 [cit. 2024-10-04]. Dostupné online. DOI 10.21034/wp.588. (anglicky) 
  6. MANIÈRES, Alexis (pseud Crespy-Noher et Rance-Paris) Auteur du texte. Washington et Napoléon ou La république et la monarchie en présence / par Crespy-Noher. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (francouzsky) 
  7. GRUBER, Josef. Stříbro. Obzor národohospodářský. 1917, roč. XXII, s. 438–445, 469-482. Dostupné online. 
  8. WILLIS, Henry Parker. A history of the Latin Monetary Union; a study of international monetary action. Svazek V. Chicago: Univ. of Chicago Press, 1901. 332 s. (Economic Studies of The University of Chicago). Dostupné online. S. 266. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy