Přeskočit na obsah

Ufa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Ufa (rozcestník).
Ufa
Уфа / Өфө
Ufa – znak
znak
Ufa – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška150 m n. m.
Časové pásmoUTC+5[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhPovolžský
RepublikaBaškortostán
Administrativní dělení7 rajónů
Ufa na mapě
Republika Baškortostán na mapě Ruska
Ufa
Ufa
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha707,9 km²
Počet obyvatel1 128 787 (2020)
Hustota zalidnění1 594,5 obyv./km²
Etnické složeníRusové (přes 50 %), Tataři (30 %), Baškirové (16 %), Kazaši, Ukrajinci a další
Náboženské složenípravoslaví a sunnitský islám
Správa
StarostaRatmir Mavlijev
Vznik1574
Oficiální webwww.ufacity.info
Telefonní předvolba+7 347
PSČ450000-450999
Označení vozidel02 a 102
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ufa (rusky Уфа, adjektivum: уфимский (ufimskij); baškirsky Өфө) je město v Ruské federaci, správní středisko autonomní republiky Baškortostán a jedno z nejdůležitějších center chemického průmyslu v Rusku. Nachází se při ústí řeky Ufy (Karaidel) do řeky Bělé (Agidel), 1520 km východně od Moskvy, nedaleko pohoří Ural (Ufa je tedy jedním z nejvýchodnějších měst Evropy). Žije zde přibližně 1,13 milionu obyvatel.

Nejdříve na tomto místě byla v roce 1574 založena pevnost oddílem ruských střelců. Status města získala Ufa v roce 1586. V 17. století už byla Ufa důležitým obchodním centrem na cestě z evropského Ruska na Sibiř. Od roku 1708 náleželo město ke Kazaňské gubernii, v letech 1728–44 bylo centrem samostatné provincie. V roce 1744 se Ufa stala součástí Orenburské gubernie. V letech 1773-4 přečkala čtyřměsíční obsazení vojsky Jemeljana Pugačova. V roce 1789 zde byla zřízena Muslimská duchovní správa pro celé Rusko v čele s muftím. V roce 1865 se Ufa stala centrem Ufské gubernie.

S výstavbou Samarsko-zlatoustské železnice (1888) a zavedením paroplavby na řece Bělé (splavné od května do října) došlo k rychlému rozvoji průmyslu; ke konci století tu bylo již na 30 průmyslových podniků různé velikosti. Mezi lety 1918 a 1919 během ruské občanské války bylo město ovládáno na čas bělogvardějci. Stalo se jedním z opěrných bodů Československých legií. [2]Od roku 1922 je Ufa hlavním městem Baškortostánu – autonomní republiky Baškirů. V meziválečném období a po Velké vlastenecké válce Ufa zažila prudký rozvoj zejména chemického průmyslu.

Hospodářství a doprava

[editovat | editovat zdroj]

Místní průmyslové závody vyrábějí strojírenská zařízení pro těžbu, podnik UMPO – součást NPO Saturn – výroba plynových turbín,[3] dále se zde vyrábějí plasty, rafinuje se ropa a zpracovávají se potraviny.

Ve městě se nachází stanice Transsibiřské magistrály. Z letiště v Ufě odlétají spoje do 27 měst Ruska a Společenství nezávislých států. Stavba ufského metra je opakovaně odkládána, páteř MHD tedy tvoří tramvaje, autobusy a trolejbusy.

V noci ze 3. na 4. června 1989 se poblíž Ufy stalo nejhorší železniční neštěstí v dějinách Ruska i SSSR: obrovská exploze zemního plynu, který unikl z plynovodu poblíž železnice, smetla dva osobní vlaky a připravila o život 575 lidí.[4]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Zhruba polovinu z milionu obyvatel Ufy tvoří Rusové 530 000 (rok 2002), zbytek zejména Tataři (294 400) a Baškirové (155 000), jejichž podíl díky migraci a vyšší porodnosti poměrně rychle stoupá na úkor Rusů. Mezi významnější menšiny patří také Čuvaši, Ukrajinci a Mordvinci.

Ufa je sídlem Ufského vědeckého centra Ruské akademie věd a Akademie věd republiky Baškortostán. Na vysokých a středních školách Ufy studuje přes 68 000 studentů. Město má 8 divadel, 27 muzeí, filharmonii a stálý cirkus.

Město je rodištěm spisovatele Sergeje Aksakova a malíře Michajla Něsterova.

Považováno za hlavní město ruského rapu.

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]
  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 12–25, 30–120, 140–148
  3. http://www.interfax-russia.ru/Povoljie/news.asp?id=165284&sec=1679
  4. Soviet Union Hard Lessons and Unhappy Citizens Archivováno 25. 2. 2009 na Wayback Machine. Time, 19. 6. 1989.
  5. Добро пожаловать, «Уфа»!, rusfootball.info (rusky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy