Přeskočit na obsah

Tsunami

Upravit odkazy
Tato stránka je zamčena pro neregistrované a nové uživatele
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

ikona
Na této stránce se právě pracuje.
Prosíme, needitujte tuto stránku, dokud je zde tato zpráva, abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě potřeby vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.
Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než 2 dny, neváhejte ji odstranit.
Tsunami v Japonsku (2011) se ve městě Mijako převaluje přes ochranou zeď. Výška vlny zde činila 11,6 m
Poškozené pobřeží indonéského ostrova Sumatra, který ležel nejblíže k epicentru zemětřesení z roku 2004

Tsunami (japonsky 津波, hiragana: つなみ, v překladu dlouhá vlna v přístavu) je jedna nebo série po sobě jdoucích vln, způsobených náhlým přemístěním velkého množství vody na velkých vodních plochách. Jeho vznik se neváže pouze na oceány a moře, ale může se objevit i ve vnitrozemí (jezero, vodní nádrž). Tsunami patří mezi jedny z nejničivějších přírodních fenoménů, který si v minulosti opakovaně vyžádal vysoké ztráty na lidských životech a způsobil značné materiální škody.[1][2]

Přes 90 % všech tsunami je vyvoláváno silným zemětřesením, jehož epicentrum leží na mořském dně nebo na pobřeží. Zbylých 10 % způsobuje sopečná činnost, sesuvy a vzácně také impakty planetek či komet. Tsunami se v žádném ohledu nepodobá běžným, větrem způsobeným vlnám.[3] Odlišuje se řádově větším množstvím energie, vysokou amplitudou (výškou), dlouhou periodou a schopností za krátký čas urazit velké vzdálenosti.[4] Zároveň tsunami nemá nic společného s přílivem a odlivem. Proto by se termín neměl synonymně zaměňovat s přílivovou vlnou.[1]

Dojde-li při podmořském zemětřesení k vertikálnímu posunu mořského dna, předá se do vodního sloupce obrovské množství energie. Vzniká tedy vlnění, šířící se na všechny strany. Na hlubokém volném oceánu činí jeho rychlost až 800 km/h. Výška vlny zde dosahuje méně než 1 metr a díky obrovské vlnové délce při svém pohybu neškodně míjí proplouvající plavidla, aniž by si jejich posádky čehokoliv všimly. Jak se tsunami přibližuje k pobřeží a klesá hloubka vody, dochází k jeho zpomalování, zkracování vlnové délky a výraznému nárůstu výšky. Většina zaznamenaných tsunami při úderu na pevninu nepřesahovala výšku 3 m.[5][6] Výjimečně silné může dosahovat výšky 10 metrů, v extrémních případech více než 30 m.[7] Jelikož tsunami tvoří více různě velkých vln, v řádu desítek minut až hodin postupně bičují a zaplavují pobřeží.[8] Mezi nejznámější neštěstí patří tsunami v Indickém oceánu v roce 2004, které si vyžádalo 230 tisíc obětí a stalo se jednou z největších přírodních katastrof.[9][2] Roku 2011 zasáhlo Japonsko nejsilnější zemětřesení v jeho dějinách. Následné tsunami zabilo více než 15 tisíc lidí a poškozením atomové elektrárny Fukušima nastala nejhorší jaderná havárie od katastrofy v Černobylu.[10][2]

Etymologie

Přílivová vlna na řece Čchien-tchang v Číně.

Slovo tsunami není ve Slovníku spisovné češtiny uvedeno. Důvodem je nízká frekvence používání, vzhledem ke geografické poloze České republiky ve Střední Evropě, kde se tento přírodní fenomén nevyskytuje.[11]

Podle Pravidel českého pravopisu by se jako základní tvar měl užívat cunami, forma tsunami odpovídá anglickému zápisu. Nicméně novější příručky (Nový akademický slovník cizích slov) obě podoby, tsunami i cunami, již uvádějí. Lze tedy správně užívat jak z angličtiny přejatý tvar tsunami, tak i podle zásad české transkripce počeštěnou cunami. První z nich se ovšem používá mnohem četněji.[11]

Přílivová vlna

Pro tsunami se někdy jako synonymum používá termín přílivová vlna. To je ve skutečnosti zavádějící zaměňování pojmů, jelikož se jedná o dva odlišné jevy, které nemají nic společného.[1] Přílivová vlna je na několika místech světa pravidelně se opakující vlna, vyvolaná kombinací silného přílivu a specifické topografie v dané lokalitě.[12][13] S přílivovými vlnami o výšce až 2 m se lze setkat například v Anglii (řeky Severn, Mersey) nebo na Aljašce (zátoka Turnain).[14] Na Amazonce se objevuje přílivová vlna s výškou 4–5 m,[15] přičemž tu nejvyšší lze nalézt na čínské řece Čchien-tchang, kde může dosahovat výšky 9 m.[16][17]

Vznik

Zemětřesení

Mapa světa, obsahující názvy desek, vektory jejich pohybu a různé druhy jejich rozhraní.
Červená linie divergence
Zelená linie: transformní zlom
Fialová linie: konvergence - kolize
Modrá linie konvergence - subdukce
Epicentra zemětřesení mezi roky 1900–2017 s magnitudem vyšším, než 6,0 Mw.
Tři základní typy pohybů horninových bloků:[4]
A: Horizontální (strike-slip)
B: Normálový (normal)
C: Přesmykový (reverse)

Zemský povrch se skládá ze sedmi velkých a dvanácti menších litosférických desek.[4][18] Tyto kusy pevné litosféry, jejíchž horní část tvoří oceánská a kontinentální kůra, v podstatě „plavou“ na plastické vrstvě svrchního pláště – astenosféře.[18][19] Díky tomu se neustále pohybují rychlostí přibližně 2–10 cm/rok.[20] Většina zemětřesení vzniká na okrajích (rozhraní) dvou desek, neboť konstantním pohybem vzniká mezi nimi napětí, které se uvolňuje ve formě otřesů.[4] Některá zemětřesení se objevují i na aktivních zlomech mimo rozhraní dvou desek (tzv. vnitrodesková zemětřesení).[20][21] Přibližně 90 % zemětřeseních na planetě, včetně těch nejsilnějších, probíhá v tzv. Ohnivém kruhu, což je 40 tisíc km dlouhý tektonický pás, lemující téměř celý Tichý oceán.[22][23]

Zhruba 90 % všech zaznamenaných tsunami bylo vyvoláno zemětřesením. Nicméně ne každé zemětřesení je toho schopno.[3] Zásadně musí dojít k narušení vodního sloupce, zpravidla vertikálním pohybem mořského dna. Tím je celá masa mořské vody nad místem vzniku vytlačena ze své normální rovnováhy, jelikož voda je nestačitelná kapalina. Když se tato masa snaží působením gravitace znovu získat ztracenou rovnováhu, vytváří vlny.[24] Sloupec vody přitom kmitá ode dna oceánu až k hladině, což vysvětluje obrovskou energii, kterou s sebou tsunami nese. Následně se vzniklé vlny v soustředných kružnicích šíří na všechny strany. Účinky tsunami nejsou stejné na všechny strany. Směrovost záleží na mechanismu rozruchu.[20]

Aby zemětřesení bylo tsunamigenní (tzn. vytvořilo tsunami), musí splňovat určitá kritéria.[25] Prvním je jeho velikost, respektive síla (magnitudo). Otřesy slabé intenzity toho schopny nejsou.[25] Neexistuje žádná minimální hodnota, která by určovala jasnou hranici, kdy tsunami zaručeně vznikne. Obecně lze říct, že je velmi málo pravděpodobné u zemětřesení o síle 6,5 Mw a méně. U většiny evidovaných tsunami byly původcem otřesy o síle více než 7,0 Mw. Skutečně ničivé vlny spouští zemětřesení s magnitudem +8,0 Mw.[25][26][24] Nutno dodat, že překročení této hodnoty stále nezaručuje vznik tsunami. S velikostí zemětřesení koreluje i délka prasklého zlomu.[27] Při seismických událostech s magnitudem 9,0 Mw může délka poruchy činit přes 1000 km.[28] Dalším důležitým kritériem je hloubka zemětřesení. Čím mělčí je hypocentrum (ohnisko), tím více energie se dokáže přenést až k vodnímu sloupci. Naopak hluboká zemětřesení, s hypocentry pod 100 km, tsunami negenerují, jelikož na mořském dně nedojde k potřebným deformacím. Tsunami vyvolávají, jak zemětřesení způsobeny přesmykem (výzdvihem), tak i normálovým pohybem (poklesem).[24]

Existují tři základní typy rozhraní tektonických desek:[29]

  • konvergentní rozhraní (subdukce/kolize) - dvě desky se pohybují proti sobě. Drtivá většina tsunami vzniká právě na tomto typu.[30][3]
  • divergentní rozhraní - desky se pohybují od sebe a nevzniká takové napětí. Zemětřesení tu proto nejsou tak silná a obecně negenerují vertikální pohyb horninových bloků. Tsunami jsou na divergentních hranicích desek velmi vzácná, slabá a lokálního charakteru.[30]
  • transformní zlomy - desky se horizontálně pohybují vedle sebe. Ačkoliv zemětřesení mohou být velmi silná, tak tsunami obecně nezpůsobují, jelikož primární složka pohybu je horizontální. Přesto omezený vertikální pohyb není zcela vyloučen. Pokud k němu dojde, tsunami je lokálního charakteru a nedosahuje takové intenzity jako u konvergentních rozhraní.[30]

Subdukce

Mapa světa s vyznačenými subdukčními zónami. Barevné škálování označuje hloubku hypocenter zemětřesení.

Nejsilnější zemětřesení a tedy i nejničivější tsunami mají na svědomí extrémně silná zemětřesení (anglicky megathrust earthquakes) v subdukčních zónách.[3][4][31] Tyto zemětřesení mohou přesáhnout magnitudo 9,0 Mw a vyvolat transoceánské tsunami. Takové vlny jsou schopné bez větší ztráty své energie překonat celý oceán a na jeho druhé straně, tisíce kilometrů od epicentra, stále způsobovat rozsáhlou destrukci.[32] Jako subdukce se označuje konvergentní rozhraní, kde se dvě litosférické desky pohybují proti sobě a jedna z nich (zpravidla lehčí oceánská) se podsouvá pod pevninskou, přičemž se postupně noří hlouběji až do zemského pláště.[33] Mezi oběma deskami na zlomové ploše dochází vlivem velké adheze k silnému tření. To klade odpor vůči jejich neustálému pohybu, což produkuje velké množství slabých zemětřesení. Jestliže se do sebe zaklesnou, začne stále se podsouvající oceánská deska deformovat tu pevninskou. Tím na zlomu dochází k výraznému nárůstu napětí. Čím je větší odpor mezi oběma deskami, tím více energie se naakumuluje. Její ukládání může trvat stovky nebo více než tisíc let. Jakmile odpor mezi deskami již nedokáže vzdorovat rostoucímu napětí a překročí se kritický bod, energie je náhle uvolněna.[3] Dochází k permanentní deformaci horní desky a vzniká zemětřesení.[34] Během deformace nastává zpravidla reverzní pohyb (přesmyk) mořského dna, respektive jeho výzdvih. Tím je převáděna energie do vodního sloupce. Doba návratnosti silného zemětřesení se u jednotlivých subdukčních zón liší. Toto kvaziperiodické hromadění a uvolňování napětí se říká seismický (zemětřesný) cyklus a nastává i u jiných typu zlomů, nejenom u subdukcí.[35][36][37]

  • Schéma seismického cyklu v subdukční zóně
  • Výchozí pozice dvou desek subdukční zóny po předešlém velkém zemětřesení.
    Výchozí pozice dvou desek subdukční zóny po předešlém velkém zemětřesení.
  • Podsouvající se oceánská deska deformuje pevninskou desku. Tím ve zlomu vzniká obrovské napětí.
    Podsouvající se oceánská deska deformuje pevninskou desku. Tím ve zlomu vzniká obrovské napětí.
  • Okamžité uvolnění nahromaděné energie po dosažení kritického bodu. Vyrovnání deformace do výchozí pozice. Vertikální složka pohybu narušuje vodní sloupec.
    Okamžité uvolnění nahromaděné energie po dosažení kritického bodu. Vyrovnání deformace do výchozí pozice. Vertikální složka pohybu narušuje vodní sloupec.
  • Vzniká vlna tsunami, šířící se na všechny strany.
    Vzniká vlna tsunami, šířící se na všechny strany.

Transformní zlomy

Transformní zlomy je typ rozhraní, kde se dvě tektonické desky pohybují horizontálně podél sebe (anglicky strike-slip). Vlivem tření vzniká na zlomové ploše napětí, uvolňující se ve formě otřesů. Nejznámějším transformním zlomem je San Andreas v Kalifornii, kde se pacifická deska pohybuje na sever, kdežto severoamerická na jih. Tyto zlomy se také nachází na divergentních rozhraních, kde jimi vyrovnává nesouvislá expanze nově vznikající desky.[20]

Tsunamigenní potenciál transformích zlomů je malý, jelikož horizontální pohyb nemá za běžných okolností schopnost vodní sloupec narušit. Nicméně některá zemětřesení jsou přeci jen schopná vyvolat silné, byť územně stále omezené tsunami. Nejrozšířenější hrozbou jsou následné podmořské sesuvy. Tsunami ovšem může vzniknout i za jiných, poměrně specifických podmínek. Pokud zlom vede paralelně v blízkosti zátoky protáhlého tvaru a zemětřesení je supersmykové (tzn. že šíření uvolňování napětí po délce zlomu probíhá rychleji, než je rychlost seismických vln), může uvést do pohybu nebezpečné vlny. Nejzranitelnějším místem je špička zátoky, kde proběhne akumulace energie vlny a tedy významnému navýšení její výšky.[2][38]

Sopečná činnost

Pyroklastický proud na filipínském vulkánu Mayon.
Tlaková vlna, vyvolaná velmi silnou explozí během erupce podmořské sopky Hunga Tonga, 15. ledna 2022.

Zhruba 5 % všech tsunami připadá na vulkány a sopečnou činnost.[39] Jako bodový zdroj ale nejsou schopné vytlačit dostatečně velký objem vody, proto jsou lokálního charakteru. Nicméně, aby se daly do pohybu ničivé vlny, nemusí nutně dojít k erupci. Některé vulkanogenní tsunami lze řadit mezi tzv. megatsunami, což je extrémně vysoká a zničující vlna, dalece převyšující ty, vyvolaným silným zemětřesením. Nicméně jde o velmi lokalizovaný jev, neboť s rostoucí vzdáleností od místa vzniku rychle ztrácí energii, výšku a brzy zaniká. Mezi hlavní příčiny tsunami sopečného původu patří:[40][41][42]

  • Sesuv sopečného tělesa – vulkanická tělesa (sopečné kužele), tvořená vrstvami lávy a pyroklastik, vykazují širokou škálu nestability (hydrotermálními změnami, magmatickou intruzí nebo celkovou strukturální nestabilitou).[43] Sesuvy nemusí být spojeny s aktuální aktivitou sopky. Je-li jejich objem dostatečný, jsou velmi častou příčinou tvorby lokální megatsunami. Mezi ukázkové případy tsunami vyvolaná sesuvem sopečné struktury se řadí například Krakatoa 2018, Stromboli 2002 nebo Unzen 1792.[42]
  • Pyroklastické proudy nebo lahary – prudký průnik laharu (sopečný bahnotok) nebo pyroklastických proudů do vodní plochy umí vytlačit poměrně velké množství vody. Obzvlášť velký tsunamigenní potenciál mají objemné pyroklastické proudy (s objemem >1 km³).[41] Právě tento fenomén byl hlavním důvodem vzniku série několik až 46 metrových vln, které si při erupci vulkánu Krakatoa roku 1883 vyžádaly 30 tisíc mrtvých.[40][42] Stejný proces dal při erupci Tambory roku 1815 do pohybu tsunami a následkem toho zemřelo 4 600 lidí. Ovšem interakce vodní plochy s velkoobjemovými pyroklastickými proudy je velice složitá. Takové události jsou navíc velmi vzácné, kvůli čemuž chybí dostatek dat a pozorování, k plnému pochopení složitosti mechanismu vzniku takových tsunami.[40][44]
  • Laterální erupce - laterální (bočně směřovaná) erupce je vzácná a atypická erupce, kdy často dochází také k částečné destrukci (sesuvu) sopečného tělesa. Velmi známým příkladem je americká sopka Mount St. Helens. Silná laterální erupce v roce 1980 vytlačila vody přilehlého jezera Spirit do megatsunami o výšce 260 m.[45][42]
  • Podvodní erupce – ačkoliv podvodní erupce (například surtseyský typ) nejsou tsunamigenní, dostatečná silná exploze dokáže svou silou na velmi krátký okamžik vytvořit ve vodní mase kráter. Jeho následné gravitační zborcení generuje vlny s malou amplitudou a velmi krátkým dosahem.[40]
  • Kalderizace – silná explozivní erupce pliniovského typu vede k částečnému vyprázdnění magmatického krbu, jehož nadloží se v jejím závěru propadne do uvolněného prostoru, což se na zemském povrchu projeví vznikem kaldery - několik kilometrů široké kotlovité prohlubně s hloubkou několik set metrů. Doba tohoto dramatického procesu není pevně vymezena, ale trvat může v řádu minut nebo hodin. Byl navržen jako potenciálně tsunamigenní a proto se nechaly posoudit historické erupce sopek Krakatoa (1883) a Théra (~1600 př. n. l.). Historické záznamy a výsledky počítačových simulací se naopak shodovaly s průniky objemných pyroklastických proudů do moře, než s formováním kaldery.[40]
  • Tlakové vlny – atmosférické akustické gravitačními vlny, vyvolané prudkými explozemi v průběhu sopečných erupcí, přenášejí do vodní masy svojí energii jevem, známým jako nelineární rezonance. Atmosférické vlny se šíří rychlostí blízkou rychlostí zvuku. Generují tak sekundární tsunami, které na pobřeží dorazí mnohem rychleji, než konvenční tsunami, jehož jeho pohyb je limitován pomalejší rychlostí vlnění ve vodě. Ačkoliv tyto vlny mají velmi velký dosah (transoceánské), jejich amplituda (výška) je nízká. Tímto mechanismem se zformovalo tsunami při erupcí sopek Hunga Tonga Haʻapai (2022) a Krakatoa (1883).[46][47][48]

Jiné příčiny tsunami

Méně časté příčiny tsunami jsou nejrůznější sesuvy půdy nebo ledovců v okolí velkých vodních ploch, nejen oceánů a moří, ale i velkých jezer či přehrad. Mohou to být sesuvy pobřežní, ostrovní i podvodní, a mohou být jak samovolné, tak i vyvolané zemětřesením či vytrvalým deštěm. Další příčinou jsou dopady meteoritů do oceánu,[3] v zaznamenané historii nepozorované, zpětně však vědecky potvrzené. Potenciál k vytvoření tsunami mají i náhlé exploze plynů uložených ve dně několika světových jezer nebo podmořské jaderné výbuchy.

Popis

Vznik a vývoj tsunami

Vlnová délka tsunami je velmi velká, v řádu stovek km, což určuje její chování. Vlna s tak dlouhou vlnovou délkou se chová i na širém oceánu jako na mělké vodě. Protože rychlost vlny je obecně v mělkých vodách určena vztahem , kde je tíhové zrychlení a hloubka, tsunami získá na relativně hlubokém moři rychlost až 700 km/h. Energie tsunami je konstantní a závisí na její rychlosti a čtverci výšky. Když vlna dorazí k pobřeží, její rychlost klesá třením o dno a výška roste s druhou mocninou. Zatímco na hlubokém moři je tsunami těžko pozorovatelná (obvykle má výšku v cm až desítkách cm), u pobřeží nahromaděná energie zvedá vlnu až do výšky desítek metrů. Díky velmi dlouhé vlnové délce na hlubokém moři může tsunami putovat tisíce kilometrů bez větších ztrát energie.

Příchod tsunami k pobřeží se dá v poslední chvíli dobře odhadnout podle jevu, kdy před příchodem vlny voda náhle ustoupí až o stovky metrů a odhalí jindy zaplavené mořské dno. Ale neznalí lidé jsou někdy tímto jevem natolik fascinováni, že dokonce zkoumají dno, místo aby uprchli dál do vnitrozemí, poté jsou zaskočeni příchozí vlnou. Čelo vlny bývá viditelné z břehu. Jeho výška je ale jen předzvěstí toho, co přijde posléze. Z pohledu pozorovatele na břehu se spíše než o vodní stěnu, jak je často vyobrazována, jedná o náhlou záplavu. Vlna je fakticky jen jejím čelem - odtud název v japonštině "dlouhá". Během několika minut stoupne hladina moře až o desítky metrů. Ohromné množství proudící vody pochopitelně páchá rozsáhlé škody, a to i pomocí různých těžkých předmětů, které s sebou strhává. V některých místech se díky špatnému odtoku může voda udržet i delší dobu.

Výška vlny při vstupu na pobřeží se označuje jako tzv. run-up a počítá od střední hladiny moře v daném místě. První vlna tsunami ze série nebývá ale tou největší a nejsilnější. Intervaly mezi následnými vlnami mohou být 10 až 45 min a vlny se navíc mohou odrážet od okolních pobřežních útvarů (poloostrovy, ostrůvky) a několikrát se vracet. Vliv na výšku a rychlost vlny tsunami na zasaženém pobřeží má vertikální i horizontální tvar pobřeží. Platí pravidlo, že strmější břeh vlnu více vyzdvihne a méně zpomalí, ale vlna má tendenci se tříštit, naopak mírnější břeh vlnu zpomalí postupně delším třením, vlna tak může dojít dál do vnitrozemí. Náchylnější k větší záplavě, tedy k vyšší tsunami, jsou také různé sevřené zátoky a zálivy spíše než rovná pobřeží. Škody tsunami páchá také při návratu vody zpět do moře, včetně odnesení obyvatel na volné moře. Navíc v případě většiny platí, že jsou mořské a tak způsobují kromě fyzických škod i škody zasolením. Opět platí pravidlo, čím strmější břeh, tím rychlejší ústup vody.

Předpověď a ochrana

Animovaná verze průběhu šíření vlny tsunami

Ochrana před tsunami spočívá především v připravenosti a informovanosti obyvatel postižených území, v dostatečné předpovědi a varování a v dlouhodobém efektivním využití krajiny v pobřežních oblastech.

Dlouhodobé zkušenosti s ochrannými stavbami má především Japonsko. Od poloviny 20. století vyprojektovali japonští inženýři řadu ochranných opatření, zahrnujících pobřežní zdi nebo předsunuté vlnolamy. Ne vždy byly ovšem podobné pokusy z celkového hlediska efektivní. V současnosti nabývá na významu citlivě řešené využití krajiny ohrožených pobřežních oblastí. Jde hlavně o správné rozvržení využití různých částí pobřeží v závislosti na možném dosahu působení tsunami.

Existuje hned několik varovných systémů a programů proti tsunami, všechny působí v Pacifiku, ale pomalu se rozšiřují i do dalších oblastí. V současnosti je PTWC (Pacific Tsunami Warning Center) možná nejlepším systémem v oblasti prevence přírodních katastrof. Do celého programu je zapojena většina zemí s tichomořským pobřežím. Systém je založen na součinnosti měření seismografů (síla zemětřesení) a mareografů (výkyvy vodní hladiny). Celý systém byl v nedávné době ještě doplněn o 6 podmořských senzorů, které sledují chování vodních mas (program DART - Deep-Ocean Assessment and Reporting of Tsunami). Dále jsou zde programy CREST (Consolidated Reporting of Earthquakes and Tsunamis), a nový THRUST (Tsunami Hazards Reduction Utilizing Systems Technology), který je určen pro varování před tsunami s velmi blízkými ohnisky tsunami (do 30 min.), kde je nutnost maximální rychlosti varovných hlášení. Tento systém, využívající podmořských detektorů a přenášení signálu pomocí družic NOAA, je od roku 1986 v testovacím režimu umístěn ve městě Valparaíso na pobřeží Chile.

Prevence a ochrana před tsunami čelí v současné době dvěma hlavním problémům. Na jedné straně je to především neinformovanost a nepřipravenost ohroženého obyvatelstva. Druhým nedostatkem je, že u mnohých hlášení, které centrum ročně vydá, jde pouze o planý poplach. Lidé v postižených oblastech uvyklí na častá varování pak nepřikládají velký význam ani reálným hrozbám.

Katastrofální tsunami v dějinách

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam tsunami.

V dávné minulosti proběhlo mnoho tsunami. Obří tsunami o výšce až v řádu stovek metrů, která oběhla vícekrát celou zeměkouli, vznikla například po dopadu 10 až 12 km velké planetky do oblasti současného Mexického zálivu v době před 66 miliony let (tato událost souvisí s velkým vymíráním na konci křídy).[49] Tsunami v pozdějších lidských dějinách pak dokládají i starověké masové hroby na pobřežích.[50]

Dopad planetky na konci křídy vyvolal podle nových poznatků mohutnou tsunami, která se šířila po celém světě a měla 30 000× větší energii než tsunami z roku 2004, která způsobila katastrofu v Indonésii.[51]

18. století

Tsunami na thajském pobřeží, 26. prosince 2004 – dočasný ústup vody před příchodem vlny
Tsunami na thajském pobřeží, 26. prosince 2004 – vlna přichází
Spoušť po japonském tsunami 2011

Tisíce Portugalců, kteří přežili velké lisabonské zemětřesení v roce 1755, zemřely krátce poté, když dorazila vlna tsunami. Když voda ustoupila, v přístavu zbyly jen vraky lodí.

19. století

V roce 1883 explodoval sopečný ostrov Krakatoa v Indonésii. Série velkých tsunami o výšce přes 40 m (u pobřeží) se šířila celým světem, zemřelo nejméně 36 tisíc lidí.

15. června 1896 zasáhla japonský ostrov Honšú obrovská tsunami. Rybáři, kteří byli pouhých 30 km od pobřeží, ji vůbec nezaznamenali, ale na ostrově zabila 28 000 lidí a zničila 275 km pobřeží.

20. století

V roce 1908 zasáhlo Itálii v oblasti Messinského průlivu zemětřesení o síle 7,5 stupně Richterovy škály. Desetimetrová vlna zaplavila pobřežní sídla včetně Messiny a zanechala za sebou přes 200 000 mrtvých.

Tsunami v Severo-Kurilsku vyvolalo zemětřesení v blízkosti jižního cípu poloostrova Kamčatka (4. listopadu 1952 16:58:22 GMT), jehož epicentrum bylo vzdáleno asi 130 kilometrů, hypocentrum se nacházelo v hloubce asi 20 kilometrů. Síla zemětřesení je odhadována na 9,0 magnituda Richterovy stupnice. Při třech vlnách zahynulo 2336 osob z celkového počtu 6000 obyvatel města Severo-Kurilsk.

9. července 1958 došlo v zátoce Lituya Bay po otřesech ke skalnímu sesuvu. V poměrně těsném prostoru koutu zátoky se vlna na protějším břehu doslova vyšplhala do výšky přes 500 metrů. Celý úkaz byl popsán očitými svědky.[52]

Silné zemětřesení o síle 9,6 stupně Richterovy škály v Chile 22. května 1960 vyvolalo tsunami, která způsobila rozsáhlé škody na Havaji a zasáhla i 16 800 km vzdálené Japonsko, kde zabila stovky lidí.

Devastující tsunami, která byla důsledkem zemětřesení 12. července 1993 o síle 7,8 Richterovy stupnice, zabila na malém japonském ostrově Okuširi poblíž ostrova Hokkaidó 202 lidí a stovky dalších zranila.

17. července 1998 zabila 12 m vysoká tsunami min. 2200 lidí na severním pobřeží Papuy Nové Guiney. Tsunami následovalo po zemětřesení o síle 7 Richterovy stupnice a následném podmořském sesuvu.

21. století

Další náhlá tsunami zasáhla pobřeží jihovýchodní Asie (Indie, Srí Lanka, Maledivy, Bangladéš, Myanmar, Thajsko, Malajsie a Indonésie) ráno 26. prosince 2004. Později zasáhla i další ostrovy v Indickém oceánu (Madagaskar, Seychely, Réunion a Mauricius) a také východní pobřeží Afriky (Somálsko, Tanzanie a Keňa). Vlna zabila asi 230 tisíc, postihla miliony lidí a způsobila rozsáhlé škody na tisících km pobřeží. Pocházela z podmořského zemětřesení o síle 9,2 stupňů Richterovy stupnice u severního cípu ostrova Sumatra. Tsunami dosahovala patnácti až třicetimetrové výšky.[53]

30. září 2009 byla tsunami vyvolána zemětřesením o síle 8,3 stupně Richterovy škály u souostroví Samoa v Tichém oceánu. Je pravděpodobné, že většina lidí byla vlnou spláchnuta do moře. Konečný počet obětí je okolo 150. Byly stovky zraněných, ale většina z 220 000 ohrožených stihla utéct na bezpečné vyvýšeniny.

11. března 2011 došlo k jednomu z nejsilnějších zemětřesení u východního pobřeží japonského ostrova Honšú. Otřesy o síle 9,0 stupně Richterovy škály a následná až 38 m vysoká[54] vlna tsunami usmrtila nejméně 28 tisíc lidí. Vlny poškodily i několik jaderných elektráren, zdaleka nejvíce Fukušimu I. Vlna místy zasáhla až 10 km do vnitrozemí[55] a způsobila rozsáhlé škody na infrastruktuře, stavbách a průmyslu.[56] Neméně závažné jsou ekologické škody, jelikož došlo vlivem poškození mnoha průmyslových podniků k úniku nebezpečných látek do ovzduší i půdy. Nejzávažnější je poškození jaderné elektrárny Fukušima I, kde došlo vlivem selhání chladicího systému k závažné havárii reaktoru, která je klasifikována stupněm 7, tzn. stejně jako havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Okolí elektrárny je v okruhu 30 km evakuováno a bude trvale uzavřeno na mnoho let.[57] Škody přesáhly 309 miliard dolarů, a proto se jedná o nejdražší katastrofu dějin.[58]

Další drobné poznámky

Existují i historické důkazy, že se mohou také vyskytnout obří tsunami, tzv. megatsunami. Potenciál k tomuto mají masivní sesuvy půdy a dopady meteoritů či jiných kosmických těles do oceánu. Příkladem je globální megatsunami, vyvolaná dopadem planetky Chicxulub na konci druhohorní křídy (před 66 miliony let).[59]

Jiné vlny příbuzné k tsunami jsou např. kmitající stojaté vlny zvané Seiche ("séše"), které mohou být způsobeny stejnými příčinami jako tsunami, ale může je také aktivovat sama tsunami.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c NOAA. Tsunamis - Introduction to the Tsunamis. https://www.noaa.gov [online]. 2023-08-15. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d A. Elbanna; M. Abdelmeguid; X. Ma; F. Amlani; H. S. Bhat; C. Synolakis; A. J. Rosakis. Anatomy of strike-slip fault tsunami genesis [online]. Earth, Atmospheric, and Planetary Sciences, 2021-05-03. Dostupné online. (angličtina) 
  3. ↑ a b c d e f C. Thomas; D. Burbidge; P. R. Cummins. A Preliminary Study into the Tsunami Hazard faced by Southwest Pacific Nations [online]. Geoscience Australia, 2007-06-22. Dostupné online. (angličtina) 
  4. ↑ a b c d e NOAA. Plate Tectonics and Earthquakes. https://www.noaa.gov [online]. 2023-06-12. Dostupné online. 
  5. ↑ National Geography. Tsunamis: Facts About Killer Waves. https://www.nationalgeographic.com [online]. 2005-01-14. Dostupné online. 
  6. ↑ NOAA. Tsunamis. https://www.noaa.gov [online]. 2018-10-01. Dostupné online. 
  7. ↑ NOAA. Tsunami Inundation. https://www.noaa.gov [online]. 2023-04-10. Dostupné online. 
  8. ↑ NOAA. Tsunamis vs. Wind Waves. https://www.noaa.gov [online]. 2023-08-15. Dostupné online. 
  9. ↑ Justýna Pískačová. Čtvrt milionu mrtvých. Tsunami v roce 2004 tragicky zasáhla Indonésii či Srí Lanku. https://www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-12-17. Dostupné online. 
  10. ↑ Matěj Sviták; Petra Hosenseidlová. Japonci uctili minutou ticha oběti tsunami. Před deseti lety zabila tisíce lidí a způsobila hlubokou krizi. https://ct24.ceskatelevize.cz [online]. 2021-03-11. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Cunami, nebo tsunami? [online]. [cit. 2016-06-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ Owain J. What are tidal bores?. https://phys.org [online]. 2014-03-05. Dostupné online. 
  13. ↑ NOAA. What is a tidal wave?. https://oceanservice.noaa.gov [online]. 2023-01-20. Dostupné online. 
  14. ↑ Jakub Kynčl. Přílivové vlny na řece Severn v Anglii přilákaly stovky surfařů. https://www.novinky.cz [online]. 2010-03-05. Dostupné online. 
  15. ↑ P. Kosuth; J. Callède; A. Laraque; N. Filizola Jr. Sea‐tide effects on flows in the lower reaches of the Amazon River [online]. Hydrological Processes, 2009-10. Dostupné online. (angličtina) 
  16. ↑ Libuše Tomanová. Největší přílivová vlna světa na čínské řece je atrakcí. Podívejte se. https://www.idnes.cz [online]. 2015-10-02. Dostupné online. 
  17. ↑ Cun-hong Pan; Bing-Yao Lin; Xian-Zhong Mao. Case Study: Numerical Modeling of the Tidal Bore on the Qiantang River, China [online]. Journal of Hydraulic Engineering, 2007-02. Dostupné online. (angličtina) 
  18. ↑ a b C. Dempsey. Understanding the Earth’s Structure: A Guide to Tectonic Plates. https://www.geographyrealm.com/ [online]. 2024-06-01. Dostupné online. 
  19. ↑ Haraldur Sigurðsson. The Encyclopedia of Volcanoes. [s.l.]: Academic Press, 2015. 1456 s. ISBN 978-0-12-385938-9. (anglicky) 
  20. ↑ a b c d Jan Zedník. Zemětřesení. https://www.ig.cas.cz/ [online]. 2006. Dostupné online. 
  21. ↑ D. A. Wiens. Encyclopedia of Earth Sciences Series. [s.l.]: Springer, 1989. 1344 s. Dostupné online. ISBN 978-0-442-24366-1. S. 1044-1050. (angličtina) 
  22. ↑ National Geographic. Plate Tectonics and the Ring of Fire. https://education.nationalgeographic.org [online]. 2024-12-09. Dostupné online. 
  23. ↑ BBC. Ring of Fire's volcanic and quake activity is normal, say scientists. https://www.bbc.com [online]. 2018-01-25. Dostupné online. 
  24. ↑ a b c NOAA. Tsunami Generation: Earthquakes. https://www.noaa.gov [online]. 2023-09-27. Dostupné online. 
  25. ↑ a b c USGS. What is it about an earthquake that causes a tsunami?. https://www.usgs.gov [online]. 2024-06-26. Dostupné online. 
  26. ↑ The University of the West Indies Seismic Research Centre. Do all earthquakes cause tsunamis?. https://uwiseismic.com [online]. 2024-06-19. Dostupné online. 
  27. ↑ USGS. Earthquake Magnitude, Energy Release, and Shaking Intensity. https://www.usgs.gov [online]. 2024-12-19. Dostupné online. 
  28. ↑ C. L. Dybas. Analysis of the Sumatra-Andaman Earthquake Reveals Longest Fault Rupture Ever. https://www.nsf.gov [online]. 2005-05-19. Dostupné online. 
  29. ↑ NOAA. What are the different types of plate tectonic boundaries?. https://oceanexplorer.noaa.gov [online]. 2024-12-16. Dostupné online. 
  30. ↑ a b c J. C. Duarte; W. P. Schellart. Plate Boundaries and Natural Hazards (Geophysical Monograph Series). [s.l.]: American Geophysical Union;, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1119053972. S. 352. (angličtina) 
  31. ↑ S. L. Bilek; T. Lay. Subduction zone megathrust earthquakes [online]. Geosphere, 2018-07-06. Dostupné online. (angličtina) 
  32. ↑ D. H. Abbott; T. Bryant; V. K. Gusiakov; W. Masse. Megatsunami of the World Ocean: Did They Occur in the Recent Past? [online]. Springer Science, 2007-04. Dostupné online. (angličtina) 
  33. ↑ M. Dhar. What is a subduction zone?. https://www.livescience.com [online]. 2022-09-06. Dostupné online. 
  34. ↑ USGS. Introduction to Subduction Zones: Amazing Events in Subduction Zones. https://www.usgs.gov [online]. 2020-09-07. Dostupné online. 
  35. ↑ J. McGuire; M. Boettcher. Seismic Cycles and Earthquake Predictability. https://www2.whoi.edu [online]. 2024-07-09. Dostupné online. 
  36. ↑ Goverment of Canada. Questions and Answers on Megathrust Earthquakes. https://www.canada.ca/en.html [online]. 2021-04-06. Dostupné online. 
  37. ↑ Y. Fukutani; A. Suppasri; F. Imamura. Stochastic analysis and uncertainty assessment of tsunami wave height using a random source parameter model that targets a Tohoku-type earthquake fault [online]. Stochastic Environmental Research and Risk Assessment, 2014-10-31. Dostupné online. (angličtina) 
  38. ↑ E. Scott. Strike-slip tsunamis [online]. Nature Reviews Earth & Environment, 2021-05-19. Dostupné online. (angličtina) 
  39. ↑ Oregon State University. Volcanic Tsunamis. https://volcano.oregonstate.edu [online]. 2024-12-17. Dostupné online. 
  40. ↑ a b c d e R. Paris. Source mechanisms of volcanic tsunamis [online]. Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences, 2015-10-28. Dostupné online. (angličtina) 
  41. ↑ a b D. Hunter. The Underappreciated Threat of Volcanic Tsunamis. https://www.scientificamerican.com [online]. 2019-03-19. Dostupné online. 
  42. ↑ a b c d NOAA. Tsunami Generation: Volcanoes. https://www.noaa.gov [online]. 2023-09-27. Dostupné online. 
  43. ↑ Hawaiian Volcano Observatory. Lava ccean entry and bench collapse. https://www.usgs.gov/ [online]. 1996-03-15. Dostupné online. 
  44. ↑ Fukashi Maeno; Fumihiko Imamura. Tsunami generation by a rapid entrance of pyroclastic flow into the sea during the 1883 Krakatau eruption, Indonesia [online]. Journal of Geophysical Research Atmospheres, 2011-09-23 [cit. 2022-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-09. (angličtina) 
  45. ↑ Washington State University. Geologist merges science with eyewitness interviews of Mount St. Helens’ 1980 eruption. https://wsupress.wsu.edu [online]. 2016-01-16. Dostupné online. 
  46. ↑ R. Omira; R. S. Ramalho; J. Kim; P. J. González; U. Kadri; J. M. Miranda; F. Carrilho. Global Tonga tsunami explained by a fast-moving atmospheric source [online]. Nature, 2022-06-13. Dostupné online. (angličtina) 
  47. ↑ NOAA. Hunga Tonga-Hunga Ha'apai eruption triggered widespread deadly and damaging tsunami waves. https://www.ncei.noaa.gov [online]. 2024-05-24. Dostupné online. 
  48. ↑ Y. Fujii; K. Satake. Pure Applied Geophysics, 2024-04-18. Dostupné online. (angličtina) 
  49. ↑ SOCHA, Vladimír. Zkáza posledních mexických dinosaurů. OSEL.cz [online]. 1. února 2018. Dostupné online.  (česky)
  50. ↑ https://phys.org/news/2018-08-prehistoric-mass-graves-linked-tsunamis.html - Prehistoric mass graves may be linked to tsunamis, new research reveals
  51. ↑ Range, N. M.; et al. (2022). The Chicxulub Impact Produced a Powerful Global Tsunami Archivováno 26. 10. 2022 na Wayback Machine.. AGU Advances. 3 (5): e2021AV000627. doi: https://doi.org/10.1029/2021AV000627
  52. ↑ https://web.archive.org/web/20130212015508/http://geology.com/records/biggest-tsunami.shtml
  53. ↑ Astonishing Wave Heights Among the Findings of an International Tsunami Survey Team on Sumatra [online]. U.S. Geological Survey [cit. 2016-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-27. 
  54. ↑ EUROZPRÁVY.CZ. Devastující tsunami. Japonská vlna dosáhla 38 metrů | EuroZprávy.cz [online]. [cit. 2016-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  55. ↑ Japan earthquake: Tsunami hits north-east - BBC News [online]. [cit. 2016-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ kujicity. 東北地方太平洋沖大津波 久慈湾（きてきて久慈市） [online]. youtube. (jp) 
  57. ↑ Fukušima je město smrti, řekl japonský ministr. Musel odstoupit - Ekolist.cz [online]. [cit. 2016-06-26]. Dostupné online. 
  58. ↑ Japan disaster likely to be world's costliest [online]. Yahoo New, 2011-03-13 [cit. 2011-03-26]. Dostupné online. 
  59. ↑ https://eos.org/articles/huge-global-tsunami-followed-dinosaur-killing-asteroid-impact

Související články

Literatura

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu tsunami na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo tsunami ve Wikislovníku
česky
anglicky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tsunami&oldid=24516131“
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy